PROGRES 2 jsou legendární brněnská progrocková skupina. V roce 1968 ji založili pod původním názvem The Progress Organization hudebníci Zdeněk Kluka a Pavel Váně. Hned jejich první LP deska The Progress Organization – Barnodaj se stala dle kritiků časopisu Melodie deskou roku 1972. Druhé LP Mauglí vydali už pod „normalizačním“ názvem skupiny Barnodaj. V dobách nejtužší normalizace pak na několik let přerušili činnost. Obnovili jí pod novým názvem PROGRES 2 v roce 1978, kdy poprvé představili experimentální audiovizuální projekt Dialog s vesmírem (první československou rockovou operu). V podobných náročných projektech pokračovali i na dalších albech (Třetí kniha džunglí, Mozek).
Po sametové revoluci se skupina lehce personálně pozměnila, natočili opět jako Progres 2 několik televizních pořadů, vydali v reedicích postupně u vydavatelství FT Records všechna svoje alba, také live DVD z koncertu ke 45.výročí skupiny, na kterém vystoupila i většina bývalých členů kapely. Na trhu je také kniha „V erbu Progres“ (nakladatelství Jota), kterou napsal Pavel Váně s hudebním publicistou Petrem Gratiasem. Kniha byla oceněna prestižní cenou E.E. Kische za literaturu faktu. V roce 2016 zvolili posluchači rádia Beat skupinu Progres 2 do Beatové Síně Slávy. Do Síně slávy byli také zvoleni jako „Osobnost roku“ – Roman Dragoun (2012) a Pavel Váně (2019), ten také ještě znovu jako autor za skladbu „Planeta Hieronyma Bosche II“ v roce 2020.
V roce 2018 oslavili Progres 2, opět téměř v původním složení, výročním koncertním turné úspěšných 50 let na československé rockové scéně. Česká televize natočila o kapele hodinový dokument a také záznam z výročního koncertu v brněnském Sonu. Ve stejném roce také nahráli po dlouhých letech ve studiu Cox Davida Kollera zcela nové album. CD i klasické vinylové dvojalbum „Tulák po hvězdách“ je tradičně tématické, volně inspirované stejnojmennou knihou Jacka Londona. Hudbu složili sami hudebníci, většinu textů napsal Martin Kudlička, tři texty také Ivan Petlan. Obal navrhl dlouholetý spolupracovník Václav Houf.
V současné době kapela opět koncertuje po celé republice, muzikanti pracují také na novém tématickém albu, jehož termín vydání si zatím neodvažují blíže určit, je možné, že ukázka zazní už i na některém z nejbližších koncertů. Na vystoupeních jsou pro fanoušky kapely vždy k dostání CD i vinyly, trička a mikiny, jakož i kniha V erbu Progres.
Fire! Mats Gustafsson, Johan Berthling, Andreas Werlin (Švédsko) 9.3. Palác Akropolis 19:30
Apokalyptické setkání dunivého post-rocku, noisu i jazzu v produkci Steva Albiniho
FIRE! je severské experimentální superpower trio ve složení Mats Gustafsson (saxofon), Johan Berthling (basová kytara) a Andreas Werlin (bicí). Asi nejznámějším a nejaktivnějším členem FIRE! je Mats Gustafsson, švédský free jazzový saxofonista, improvizátor a skladatel. Do jeho širokého záběru patří free jazz, rock, elektronika, noise i spolupráce s divadelními a tanečními soubory. Na kontě má více než 250 alb a přes 2000 koncertů po celém světě. Spolupracoval mimo jiné s interprety jako jsou Sonic Youth, Faust, Dälek, Peter Brotzmann, Joe Mc Phee, Neneh Cherry, Ken Vandermark, The Ex, Merzbow, Christian Marclay, Otomo Yoshihide a další.
FIRE! vytváří nový přístup k improvizované hudbě, kterým je syntéza vlivů post-rocku, free jazzu, psychedelického rocku a noisu. Po debutovém albu You Liked Me Five Minutes Ago (2009) spolupracovali s takovými jmény jako jsou Jim O´Rourke, Oren Ambarchi, Stephen O´Malley či David Sandström. V roce 2013 přibrali dalších 28 muzikantů a výsledkem bylo první album FIRE! Orchestra „Exit!“. S touto formací pak kapela vydala další 4 alba, aby se na poslední desce Testament (2024) vrátili ke kořenům power tria – saxofon, basa, bicí. A právě s tímto syrovým albem, které vzniklo v produkci mistra zvuku Steva Albiniho a je jedním z jejich nejoceňovanějších, přijíždí FIRE! do Prahy.
George was voted in Top 20 "All Time World Greatest Baritone Saxophonist" in Japanese Encyclopaedia of Jazz.
He led first British jazz group to play Cuba in 1986 and was first British jazzman to play Argentina in 1989. George is renowned for his jazz adventures from Patagonia to Lapland, Vancouver to Hong Kong.
See photos on: http://georgehaslamgallery.blogspot.com
Worked with Mal Waldron, Steve Lacy, Borah Bergman, Charlie Mariano, Bobby Carcasses, Lol Coxhill, Paul Rutherford, Elton Dean, Joachim Kuhn, Howard Riley, Laszlo Gardony, Arturo Sandoval, Evan Parker etc.
Haslam's international tours have taken in Argentina, USA, Canada, Cuba, Czech Republic, Greece, China, Russia, Ukraine, Hungary, Slovakia, Mexico, Germany, Finland, Ireland, Portugal, Estonia, Latvia, Serbia, Croatia, Belgium and France ~ including some of the world's most important Jazz Festivals in Havana, Buenos Aires, Prague, Hong Kong, Guanajuato, Kiev, Budapest and across Finland.
Back home in the UK he has made several broadcasts for national radio BBC and many local radio and TV spots. Across the country he has played most major jazz venues and many festivals including London, Glasgow, Belfast, Oxford, Bracknell, Marlborough, WOMAD etc...
In conversation with Miloš Latislav
George, kdy
jsi začal hrát na nějaký nástroj a který to byl?Byla Tvá rodina v
nějakém smyslu muzikální?
Mým prvním nástrojem byl před mnoha lety
klarinet.V mé rodině nebyly žádné výrazné
hudební aktivity.
Jaká byla
první písnička, kterou jsi se naučil hrát?Kdy jsi začal poznávat
jazz a co jsi na začátku poslouchal?
První byla When The Saints Go
Marching In. Jazz jsem poznal v polovině 50. let. Nejstarší vzpomínky mám na Louise Armstronga a neworleanský tradiční
jazz.
Absolvoval
jsi nějaké hudební vzdělání?A jaká byla Tvoje první opravdová kapela?
Nemám žádné formální hudební vzdělání, jen
soukromé lekce a učení za pochodu, hraní v tanečních kapelách a tak dál.Později jsem začal hrát po boku různých muzikantů v mainstreamovém
jazzu a West Coast jazzu.
Bylo to na
přelomu 50. a 60. let?Už jsi hrál na saxofon?Byl to už
baryton?
Ano, většinou 60. léta.Tehdy jsem hrál na saxofon, protože to bylo to, co bylo požadováno
v tanečních kapelách, Vybral jsem si tenorsaxofon, protože jsem poslouchal
Lestera Younga, Stana Getze a další. Hodně jsem taky poslouchal Gerryho
Mulligana, ale až do roku 1979 jsem si nemohl dovolit koupit barytonsaxofon.
Dobrá, a
kdy jsi poprvé slyšel něco jako free jazz nebo volně improvizovanou hudbu?Bylo to něco
amerického nebo spíš britští průkopníci tohoto stylu?
Nepamatuju si, kdy jsem poprvé slyšel free
jazz, ale začal jsem se o něj vážně zajímat, když jsem se koncem 70. let
přestěhoval do oblasti Oxfordu a poznal tamní hudebníky.Takže to byl britský styl, ale samozřejmě jsem poslouchal mnoho dalších hudebníků jako Monk, Mingus, Rollins, Coltrane atd.
Takže jsi
začal hrát free hudbu koncem 70. let?Kdo byli Tví nejdůležitější hudební partneři nebo mentoři v této
době a během 80. let?
K volné improvizaci mě nejprve
přitáhlo to, že jsem se seznámil s hudebníky, kteří ji hrají. Je
v ní upřímnost a svoboda projevu.Mohl jsem hrát s některými dobrými muzikanty a cítil jsem se velmi
pohodlně.Nyní stále hraju různé styly, ale nejvíc
jsem doma ve volné improvizaci.
Svoboda
vyjádření.Kdo byli v té době Tví hlavní hudební partneři?
V Oxfordu a okolí byli hudebníci jako
bubeník Nigel Morris, saxofonisté Paul Dunmall a Pete McPhail, bubeník Steve
Harris a kontrabasista Tony Moore.Ze vzdálenějších
oblastí to byli trombonista Paul Rutherford, pianista Howard Riley, nebo bubeník
Paul Hession.
Kdy ses
rozhodl procestovat takzvaně exotické země a hrát tam s místními improvizátory?Která taková cesta
byla Tvá první?
Moje první zahraniční turné bylo v
Maďarsku v roce 1982 – to bylo s kvartetem The Siger Band, který jsem
vedl. Pak jsme v roce 1983 hráli koncert na
Debrecen Jazz Festivalu, který natočilo maďarské rádio a byl vydán ve Velké
Británii na labelu Spotlite - SPJ526 jako “The Siger Band ~
Live in Hungary”. Později jsem tam hrál sólově s maďarskými
hudebníky a jedna věc vedla k druhé, když jsem potkal hudebníky a fanoušky z
různých zemí.
Bylo to v
Maďarsku, kde jsi objevil tarogato?Jak se ti poté podařilo hrát v Argentině a na Kubě?
Ano, o tarogatu jsem se dozvěděl v
Maďarsku – je to nástroj z Maďarska a Rumunska.Mnohokrát jsem se ho pokoušel koupit v Maďarsku, ale tehdy v
obchodech žádné takové nástroje nebyly. O pár let později přijeli maďarští
hudebníci do Británie na turné a přivezli mi tarogato v mnoha součástkách v
igelitové tašce.Naštěstí bylo kompletní a můj dobrý
přítel v Oxfordu hodokázal sestavit.Později jsem si
nechal upravit náustek na altsaxofon, aby se k němu hodil, takže zvuk nebyl tak
tenký.Na stejný nástroj hraji dodnes, téměř 40 let.
Kromě Maďarska jsem hrál v dalších východoevropských zemích včetně
Československa, Jugoslávie, východního Německa a Ukrajiny.Potkal jsem také fanoušky z Mexika, kteří mi řekli, že by rádi
slyšeli náš typ hudby v jejich zemi.Oslovil
jsem mexickou ambasádu v Londýně, která kapelu pozvala, aby zahrála na Cervantino Festivalu – to je velmi velký celostátní umělecký festival. Musel jsem požádat o podporu British Council, a tuto podporu jsem dostal spolu s pozváním na Kubu! Turné trvalo asi 3 týdny, po celém Mexiku a pak 10 večerů v Havaně. To bylo v roce 1986, byli jsme první britskou jazzovou skupinou, která hrála na Kubě. To jsme už hráli jako kvintet s Paulem Rutherfordem, Petem McPhailem, Tonym Moorem a Paulem Hessionem.
Na Kubě jsem později potkal fotografa z Argentiny a poprvé jsem se
tam v roce 1989 vypravil sám – jedna věc vedla k druhé.
Chápu,
Georgi.Kdy Tě napadlo založit vlastní label Slam Productions?Jaký byl na začátku Tvůj záměr?
S The Siger Bandem jsme vydali 2 nahrávky
na vinylu u labelu Spotlite – „Live in Hungary“ SPJ 526 a „The Healing“ SPJ
533. Ta druhá byla v kvintetu včetně Paula Rutherforda.Hudba The Siger Bandu nebyla tak docela oblastí hudby, ve které
byla značka Spotlite aktivní. Tuto značku založil Tony Williams původně pro
britské vydání dřívějších nahrávek Charlieho Parkera na Spotlite.Chtěl jsem vydávat více volně improvizované hudby a rozhodl jsem
se, že nejlepší způsob je vydat to sám. Bubeník Eddie
Prevost, majitel labelu Matchless, mi poradil, abych šel raději do CD než do
vinylu.Prvním titulem SLAM bylo „1989 – and all
that“ SLAMCD 301, kolekce improvizovaných sól a duetů s trombonistou Paulem
Rutherfordem, vydaná v roce 1989.
Kdy ses
rozhodl začít vydávat nahrávky jiných interpretů a která Ti z nich přijde
nejlepší?Před lety jsi zmínil Zen
Fish od sexteta Dreamtime...
Druhé CD SLAM bylo „The Holywell Concert“
SLAMCD 302, kvarteto s Paulem Rutherfordem, Lol Coxhillem, Howardem Rileym a
mnou.Nedlouho poté za mnou Howard přišel s novou
nahrávkou, kterou natočil v kvartetu s Eltonem Deanem, a zeptal se, jestli bych
ji nevydal na mém labelu.Do té doby jsem si
nemyslel, že mám label, jen pár self-releases.Samozřejmě
jsem souhlasil a nahrávku vydal na SLAMCD 201 – „All The Tradition“. S více než
250 vydanými CD je opravdu nemožné je nějak seřadit nebo vybrat to nejlepší.Při přijímání nahrávek k vydání jsem se nikdy nesnažil
materiál nějak posuzovat nebo hodnotit.Pokud byli
muzikanti nadšení a podařilo se nám sehnat finance, CD jsme vydali.
Pojďme se nyní bavit o Tvých českých dobrodružstvích. Kupoval jsem od Tebe CD Eltona Deana a pak jsi mě požádal, abych zde zařídil nějaké koncerty. Je to více než 20 let, máme vydaná 3 CD z živých nahrávek. Jak vnímáš vývoj zdejšího
hraní a co očekáváš od své další návštěvy?
Máme zabookováno několik nových
hudebníků... Moje česká dobrodružství byla – a jsou – většinou postavena na
množství muzikantů, které jsem potkal a se kterými jsem hrál – vynikající
muzikanti a velmi individuální. Mnoho jsem potkal, vystupoval jsem s nimi, a
bohužel už jsem je pak nikdy neviděl. S některými se mi podařilo udržet
kontakt. Stejně jako u všech mých cestovatelských dobrodružství byli lidé vždy
hlavním faktorem při utváření mých zkušeností. Velmi se těším na setkání a
spolupráci s hudebníky v Brně, Praze atd.
15.o1.2o24 George wrote:
Hi Milos
I hope all is well with you, very sorry not to see you in April. Here is a short note I have written describing my situation:
After several hospital visits in November and December I was diagnosed with pancreatic cancer. Three possible ways forward were described to me:
1) Do nothing and let it take its course – predicting I may have 8 – 10 months to live. 2) Chemotherapy 3) Surgery
I said I would prefer to go for the surgery although they told me it would not be simple, with various possible after effects and a “not insignificant” possibility of not surviving the operation.
Friday 12 January I attended Churchill Hospital for pre operation assessment interview and physical tests. These were successful and it looks like I will be offered the surgery – possibly in February.
Best wishes, G
Update: Surgery was successful, even there was some compications afterwards. On February 23, George married Mary.
George
:: WHEN THE SAiNTS GO MARCHING iN ::GEORGE HASLAM iN HONOR
I letošní ročník „festivalu na festivalu“, který si do znaku vepsal rytmický útvar tradičně úzce spojený s jazzem, totiž synkopu, se odehraje na třech pódiích CED – Divadla Husa na provázku. Tentokrát poprvé s česko-americkým programem, rozděleným půl na půl.
Zakladateli kapely 2in2out jsou saxofonistka Nela Dusová a kytarista Jan Lacina, kteří jsou zároveň i autory repertoáru. Ke spolupráci přizvali kontrabasistku Kláru Pudlákovou a bubeníka Adama Sikoru. Skupina se v posledních letech vypracovala ze studentského projektu v jeden z nejzajímavějších českých jazzových počinů. V červnu 2024 kapela vydá album u labelu Bivak Records.
Pražské Limbo letos slaví dvacet let od svého založení. Pod vedením saxofonisty Pavla Hrubého je kapela rozkročena mezi více žánry: od ryzího improvisingu se dokáže vyhoupnout k nedefinovatelné poloze, kdy lze mluvit především o hudbě melodické a trochu melancholické. Limbo má na kontě nejrůznější žánrová ocenění i nominaci na Anděla v kategorii Jazz & blues.
Sedmadvacetiletý saxofonista z Philadelphie Immanuel Wilkins vystudoval hudbu na prestižní Juilliard School a patří k velkým příslibům americké scény. Se dvěma sólovými alby na labelu Blue Note a bezmála dvěma desítkami sidemanských albových zářezů se může pochlubit spoluprací s tak zajímavými jmény jako jsou Wynton Marsalis, Jason Moran, Gerald Clayton nebo Gretchen Parlato.
Kassa Overall, nejen uznávaný bubeník, ale také producent a občasný raper, se před jedenačtyřiceti lety narodil v Seattlu, kde mimochodem navštěvoval stejnou střední školu jako léta před ním Quincy Jones a Jimi Hendrix. Na konzervatoři kromě jazzu objevil hiphopové rytmy, které mu učarovaly a s oblibou jich využívá dodnes. Po přestěhování do New Yorku hrál mimo jiné s Christianem McBridem, Geri Allen nebo Ravim Coltranem, ale spolupracoval i s nenapravitelnou avantgardistkou Yoko Ono.
Immanuel Wilkins: Immanuel Wilkins – alto sax, Micah Thomas – piano, Rick Rosato – bass, Kweku Sumbry – drums
Limbo: Pavel Hrubý – soprano sax, bass clarinet, Oskar Török – trumpet, Taras Voloshchuk – double bass, Dušan Černák – drums, percussion
Kassa Overall: Kassa Overall – lead vocal, drums, Tomoki Sanders – sax, background vocal, Matt Wong – keys, Bendji Allonce – percussion, background vocal
