Severská melancholie / jazz / trip hop / progresivní pop
24.1. Praha, Kasárna Karlín 19:30
Evropa nikdy neměla svoji Joni Mitchell, ale zato nabízí široké řečiště skandinávského jazzu, dokumentovaného produkcí ECM i dalších elitních značek. Josefine Lindstrand, známá svojí spoluprácí s českým kytaristou Davidem Dorůžkou a jeho mezinárodním triem (Silently Dawning, Animal Music 2008, cena Anděl za nejlepší jazzovou desku roku), stojí podobně jako její severská kolegyně Björk na rozhraní žánrů. Její hudba kombinuje jazzový základ s citem pro křehkou, ale silnou a poutavou melodii. Vedle zpěvu je také výraznou skladatelkou a aranžérkou. Pokud píše pro velký orchestr, výsledek je překvapivě jemný a intimní. Její poslední album Mirages By The Lake je oslavou severské přírody a mystiky. Josefine se vrací do dětství a do nespoutané venkovské krajiny, v níž dominují temné lesy, chladná a tajemná jezera, zrádné potůčky i vodopády.
Tvůrčí dráhu zahájila Josefine Lindstrand ve 20 letech, když ji objevil britský klavírista a kapelník Django Bates. S jeho skupinou Human Chain účinkovala na velkých evropských festivalech (The North Sea Jazz, Oslo Jazzfestival atd.). Roku 2007 dostala nabídku zpívat roli Desdemony v adaptaci Othella od amerického pianisty Uri Caina ve Vídni a v San Francisku. Brzy poté následovala spolupráce s českým kytaristou Davidem Dorůžkou a jeho mezinárodním triem, s koncerty v Polsku a České republice. Společně nahráli velmi ceněné album Silently Dawning s texty v angličtině, češtině i švédštině. Roku 2015 získala první velkou nabídku na hudbu pro velký orchestr, jímž byl Norrbotten Big Band ze Švédska. Výsledkem bylo album While we sleep, které získalo prestižní ocenění Jazzkatten od Švédského rozhlasu v kategorii Nejlepší skladatel/ka roku 2017. To jí otevřelo sérii dalších příležitostí ke komponování pro sbory, jazzové bigbandy i filmy. Své páté a zatím poslední album nazvala Mirages By The Lake. Slovo mirage je souhrnné označení pro optické klamy, vyvolané společně počasím i tvárnosti krajiny, a patří tam i fata morgana.
Další koncerty agentury RACHOT:
28.2. Koncertní Sál Pražské konzervatoře Lubomyr Melnyk (Ukrajina)
George was voted in Top 20 "All Time World Greatest Baritone Saxophonist" in Japanese Encyclopaedia of Jazz.
He led first British jazz group to play Cuba in 1986 and was first British jazzman to play Argentina in 1989. George is renowned for his jazz adventures from Patagonia to Lapland, Vancouver to Hong Kong.
See photos on: http://georgehaslamgallery.blogspot.com
Worked with Mal Waldron, Steve Lacy, Borah Bergman, Charlie Mariano, Bobby Carcasses, Lol Coxhill, Paul Rutherford, Elton Dean, Joachim Kuhn, Howard Riley, Laszlo Gardony, Arturo Sandoval, Evan Parker etc.
Haslam's international tours have taken in Argentina, USA, Canada, Cuba, Czech Republic, Greece, China, Russia, Ukraine, Hungary, Slovakia, Mexico, Germany, Finland, Ireland, Portugal, Estonia, Latvia, Serbia, Croatia, Belgium and France ~ including some of the world's most important Jazz Festivals in Havana, Buenos Aires, Prague, Hong Kong, Guanajuato, Kiev, Budapest and across Finland.
Back home in the UK he has made several broadcasts for national radio BBC and many local radio and TV spots. Across the country he has played most major jazz venues and many festivals including London, Glasgow, Belfast, Oxford, Bracknell, Marlborough, WOMAD etc...
In conversation with Miloš Latislav
George, kdy
jsi začal hrát na nějaký nástroj a který to byl?Byla Tvá rodina v
nějakém smyslu muzikální?
Mým prvním nástrojem byl před mnoha lety
klarinet.V mé rodině nebyly žádné výrazné
hudební aktivity.
Jaká byla
první písnička, kterou jsi se naučil hrát?Kdy jsi začal poznávat
jazz a co jsi na začátku poslouchal?
První byla When The Saints Go
Marching In. Jazz jsem poznal v polovině 50. let. Nejstarší vzpomínky mám na Louise Armstronga a neworleanský tradiční
jazz.
Absolvoval
jsi nějaké hudební vzdělání?A jaká byla Tvoje první opravdová kapela?
Nemám žádné formální hudební vzdělání, jen
soukromé lekce a učení za pochodu, hraní v tanečních kapelách a tak dál.Později jsem začal hrát po boku různých muzikantů v mainstreamovém
jazzu a West Coast jazzu.
Bylo to na
přelomu 50. a 60. let?Už jsi hrál na saxofon?Byl to už
baryton?
Ano, většinou 60. léta.Tehdy jsem hrál na saxofon, protože to bylo to, co bylo požadováno
v tanečních kapelách, Vybral jsem si tenorsaxofon, protože jsem poslouchal
Lestera Younga, Stana Getze a další. Hodně jsem taky poslouchal Gerryho
Mulligana, ale až do roku 1979 jsem si nemohl dovolit koupit barytonsaxofon.
Dobrá, a
kdy jsi poprvé slyšel něco jako free jazz nebo volně improvizovanou hudbu?Bylo to něco
amerického nebo spíš britští průkopníci tohoto stylu?
Nepamatuju si, kdy jsem poprvé slyšel free
jazz, ale začal jsem se o něj vážně zajímat, když jsem se koncem 70. let
přestěhoval do oblasti Oxfordu a poznal tamní hudebníky.Takže to byl britský styl, ale samozřejmě jsem poslouchal mnoho dalších hudebníků jako Monk, Mingus, Rollins, Coltrane atd.
Takže jsi
začal hrát free hudbu koncem 70. let?Kdo byli Tví nejdůležitější hudební partneři nebo mentoři v této
době a během 80. let?
K volné improvizaci mě nejprve
přitáhlo to, že jsem se seznámil s hudebníky, kteří ji hrají. Je
v ní upřímnost a svoboda projevu.Mohl jsem hrát s některými dobrými muzikanty a cítil jsem se velmi
pohodlně.Nyní stále hraju různé styly, ale nejvíc
jsem doma ve volné improvizaci.
Svoboda
vyjádření.Kdo byli v té době Tví hlavní hudební partneři?
V Oxfordu a okolí byli hudebníci jako
bubeník Nigel Morris, saxofonisté Paul Dunmall a Pete McPhail, bubeník Steve
Harris a kontrabasista Tony Moore.Ze vzdálenějších
oblastí to byli trombonista Paul Rutherford, pianista Howard Riley, nebo bubeník
Paul Hession.
Kdy ses
rozhodl procestovat takzvaně exotické země a hrát tam s místními improvizátory?Která taková cesta
byla Tvá první?
Moje první zahraniční turné bylo v
Maďarsku v roce 1982 – to bylo s kvartetem The Siger Band, který jsem
vedl. Pak jsme v roce 1983 hráli koncert na
Debrecen Jazz Festivalu, který natočilo maďarské rádio a byl vydán ve Velké
Británii na labelu Spotlite - SPJ526 jako “The Siger Band ~
Live in Hungary”. Později jsem tam hrál sólově s maďarskými
hudebníky a jedna věc vedla k druhé, když jsem potkal hudebníky a fanoušky z
různých zemí.
Bylo to v
Maďarsku, kde jsi objevil tarogato?Jak se ti poté podařilo hrát v Argentině a na Kubě?
Ano, o tarogatu jsem se dozvěděl v
Maďarsku – je to nástroj z Maďarska a Rumunska.Mnohokrát jsem se ho pokoušel koupit v Maďarsku, ale tehdy v
obchodech žádné takové nástroje nebyly. O pár let později přijeli maďarští
hudebníci do Británie na turné a přivezli mi tarogato v mnoha součástkách v
igelitové tašce.Naštěstí bylo kompletní a můj dobrý
přítel v Oxfordu hodokázal sestavit.Později jsem si
nechal upravit náustek na altsaxofon, aby se k němu hodil, takže zvuk nebyl tak
tenký.Na stejný nástroj hraji dodnes, téměř 40 let.
Kromě Maďarska jsem hrál v dalších východoevropských zemích včetně
Československa, Jugoslávie, východního Německa a Ukrajiny.Potkal jsem také fanoušky z Mexika, kteří mi řekli, že by rádi
slyšeli náš typ hudby v jejich zemi.Oslovil
jsem mexickou ambasádu v Londýně, která kapelu pozvala, aby zahrála na Cervantino Festivalu – to je velmi velký celostátní umělecký festival. Musel jsem požádat o podporu British Council, a tuto podporu jsem dostal spolu s pozváním na Kubu! Turné trvalo asi 3 týdny, po celém Mexiku a pak 10 večerů v Havaně. To bylo v roce 1986, byli jsme první britskou jazzovou skupinou, která hrála na Kubě. To jsme už hráli jako kvintet s Paulem Rutherfordem, Petem McPhailem, Tonym Moorem a Paulem Hessionem.
Na Kubě jsem později potkal fotografa z Argentiny a poprvé jsem se
tam v roce 1989 vypravil sám – jedna věc vedla k druhé.
Chápu,
Georgi.Kdy Tě napadlo založit vlastní label Slam Productions?Jaký byl na začátku Tvůj záměr?
S The Siger Bandem jsme vydali 2 nahrávky
na vinylu u labelu Spotlite – „Live in Hungary“ SPJ 526 a „The Healing“ SPJ
533. Ta druhá byla v kvintetu včetně Paula Rutherforda.Hudba The Siger Bandu nebyla tak docela oblastí hudby, ve které
byla značka Spotlite aktivní. Tuto značku založil Tony Williams původně pro
britské vydání dřívějších nahrávek Charlieho Parkera na Spotlite.Chtěl jsem vydávat více volně improvizované hudby a rozhodl jsem
se, že nejlepší způsob je vydat to sám. Bubeník Eddie
Prevost, majitel labelu Matchless, mi poradil, abych šel raději do CD než do
vinylu.Prvním titulem SLAM bylo „1989 – and all
that“ SLAMCD 301, kolekce improvizovaných sól a duetů s trombonistou Paulem
Rutherfordem, vydaná v roce 1989.
Kdy ses
rozhodl začít vydávat nahrávky jiných interpretů a která Ti z nich přijde
nejlepší?Před lety jsi zmínil Zen
Fish od sexteta Dreamtime...
Druhé CD SLAM bylo „The Holywell Concert“
SLAMCD 302, kvarteto s Paulem Rutherfordem, Lol Coxhillem, Howardem Rileym a
mnou.Nedlouho poté za mnou Howard přišel s novou
nahrávkou, kterou natočil v kvartetu s Eltonem Deanem, a zeptal se, jestli bych
ji nevydal na mém labelu.Do té doby jsem si
nemyslel, že mám label, jen pár self-releases.Samozřejmě
jsem souhlasil a nahrávku vydal na SLAMCD 201 – „All The Tradition“. S více než
250 vydanými CD je opravdu nemožné je nějak seřadit nebo vybrat to nejlepší.Při přijímání nahrávek k vydání jsem se nikdy nesnažil
materiál nějak posuzovat nebo hodnotit.Pokud byli
muzikanti nadšení a podařilo se nám sehnat finance, CD jsme vydali.
Pojďme se nyní bavit o Tvých českých dobrodružstvích. Kupoval jsem od Tebe CD Eltona Deana a pak jsi mě požádal, abych zde zařídil nějaké koncerty. Je to více než 20 let, máme vydaná 3 CD z živých nahrávek. Jak vnímáš vývoj zdejšího
hraní a co očekáváš od své další návštěvy?
Máme zabookováno několik nových
hudebníků... Moje česká dobrodružství byla – a jsou – většinou postavena na
množství muzikantů, které jsem potkal a se kterými jsem hrál – vynikající
muzikanti a velmi individuální. Mnoho jsem potkal, vystupoval jsem s nimi, a
bohužel už jsem je pak nikdy neviděl. S některými se mi podařilo udržet
kontakt. Stejně jako u všech mých cestovatelských dobrodružství byli lidé vždy
hlavním faktorem při utváření mých zkušeností. Velmi se těším na setkání a
spolupráci s hudebníky v Brně, Praze atd.
15.o1.2o24 George wrote:
Hi Milos
I hope all is well with you, very sorry not to see you in April. Here is a short note I have written describing my situation:
After several hospital visits in November and December I was diagnosed with pancreatic cancer. Three possible ways forward were described to me:
1) Do nothing and let it take its course – predicting I may have 8 – 10 months to live. 2) Chemotherapy 3) Surgery
I said I would prefer to go for the surgery although they told me it would not be simple, with various possible after effects and a “not insignificant” possibility of not surviving the operation.
Friday 12 January I attended Churchill Hospital for pre operation assessment interview and physical tests. These were successful and it looks like I will be offered the surgery – possibly in February.
Best wishes, G
Update: Surgery was successful, even there was some compications afterwards. On February 23, George married Mary.