In conversation with Miloš Latislav
George, kdy
jsi začal hrát na nějaký nástroj a který to byl? Byla Tvá rodina v
nějakém smyslu muzikální?
Mým prvním nástrojem byl před mnoha lety
klarinet. V mé rodině nebyly žádné výrazné
hudební aktivity.
Jaká byla
první písnička, kterou jsi se naučil hrát? Kdy jsi začal poznávat
jazz a co jsi na začátku poslouchal?
První byla When The Saints Go
Marching In. Jazz jsem poznal v polovině 50. let. Nejstarší vzpomínky mám na Louise Armstronga a neworleanský tradiční
jazz.
Absolvoval jsi nějaké hudební vzdělání? A jaká byla Tvoje první opravdová kapela?
Nemám žádné formální hudební vzdělání, jen
soukromé lekce a učení za pochodu, hraní v tanečních kapelách a tak dál. Později jsem začal hrát po boku různých muzikantů v mainstreamovém
jazzu a West Coast jazzu.
Bylo to na
přelomu 50. a 60. let? Už jsi hrál na saxofon? Byl to už
baryton?
Ano, většinou 60. léta. Tehdy jsem hrál na saxofon, protože to bylo to, co bylo požadováno
v tanečních kapelách, Vybral jsem si tenorsaxofon, protože jsem poslouchal
Lestera Younga, Stana Getze a další. Hodně jsem taky poslouchal Gerryho
Mulligana, ale až do roku 1979 jsem si nemohl dovolit koupit barytonsaxofon.
Dobrá, a
kdy jsi poprvé slyšel něco jako free jazz nebo volně improvizovanou hudbu? Bylo to něco
amerického nebo spíš britští průkopníci tohoto stylu?
Nepamatuju si, kdy jsem poprvé slyšel free
jazz, ale začal jsem se o něj vážně zajímat, když jsem se koncem 70. let
přestěhoval do oblasti Oxfordu a poznal tamní hudebníky. Takže to byl britský styl, ale samozřejmě jsem poslouchal mnoho dalších hudebníků jako Monk, Mingus, Rollins, Coltrane atd.
Takže jsi začal hrát free hudbu koncem 70. let? Kdo byli Tví nejdůležitější hudební partneři nebo mentoři v této době a během 80. let?
K volné improvizaci mě nejprve
přitáhlo to, že jsem se seznámil s hudebníky, kteří ji hrají. Je
v ní upřímnost a svoboda projevu. Mohl jsem hrát s některými dobrými muzikanty a cítil jsem se velmi
pohodlně. Nyní stále hraju různé styly, ale nejvíc
jsem doma ve volné improvizaci.
Svoboda
vyjádření. Kdo byli v té době Tví hlavní hudební partneři?
V Oxfordu a okolí byli hudebníci jako bubeník Nigel Morris, saxofonisté Paul Dunmall a Pete McPhail, bubeník Steve Harris a kontrabasista Tony Moore. Ze vzdálenějších oblastí to byli trombonista Paul Rutherford, pianista Howard Riley, nebo bubeník Paul Hession.
Kdy ses rozhodl procestovat takzvaně exotické země a hrát tam s místními improvizátory? Která taková cesta byla Tvá první?
Moje první zahraniční turné bylo v
Maďarsku v roce 1982 – to bylo s kvartetem The Siger Band, který jsem
vedl. Pak jsme v roce 1983 hráli koncert na
Debrecen Jazz Festivalu, který natočilo maďarské rádio a byl vydán ve Velké
Británii na labelu Spotlite - SPJ526 jako “The Siger Band ~
Live in Hungary”. Později jsem tam hrál sólově s maďarskými
hudebníky a jedna věc vedla k druhé, když jsem potkal hudebníky a fanoušky z
různých zemí.
Bylo to v
Maďarsku, kde jsi objevil tarogato? Jak se ti poté podařilo hrát v Argentině a na Kubě?
Ano, o tarogatu jsem se dozvěděl v
Maďarsku – je to nástroj z Maďarska a Rumunska. Mnohokrát jsem se ho pokoušel koupit v Maďarsku, ale tehdy v
obchodech žádné takové nástroje nebyly. O pár let později přijeli maďarští
hudebníci do Británie na turné a přivezli mi tarogato v mnoha součástkách v
igelitové tašce. Naštěstí bylo kompletní a můj dobrý
přítel v Oxfordu hodokázal sestavit. Později jsem si
nechal upravit náustek na altsaxofon, aby se k němu hodil, takže zvuk nebyl tak
tenký. Na stejný nástroj hraji dodnes, téměř 40 let.
Kromě Maďarska jsem hrál v dalších východoevropských zemích včetně
Československa, Jugoslávie, východního Německa a Ukrajiny. Potkal jsem také fanoušky z Mexika, kteří mi řekli, že by rádi
slyšeli náš typ hudby v jejich zemi. Oslovil
jsem mexickou ambasádu v Londýně, která kapelu pozvala, aby zahrála na Cervantino Festivalu – to je velmi velký celostátní umělecký festival. Musel jsem požádat o podporu British Council, a tuto podporu jsem dostal spolu s pozváním na Kubu! Turné trvalo asi 3 týdny, po celém Mexiku a pak 10 večerů v Havaně. To bylo v roce 1986, byli jsme první britskou jazzovou skupinou, která hrála na Kubě. To jsme už hráli jako kvintet s Paulem Rutherfordem, Petem McPhailem, Tonym Moorem a Paulem Hessionem.
Na Kubě jsem později potkal fotografa z Argentiny a poprvé jsem se tam v roce 1989 vypravil sám – jedna věc vedla k druhé.
Chápu,
Georgi. Kdy Tě napadlo založit vlastní label Slam Productions? Jaký byl na začátku Tvůj záměr?
S The Siger Bandem jsme vydali 2 nahrávky
na vinylu u labelu Spotlite – „Live in Hungary“ SPJ 526 a „The Healing“ SPJ
533. Ta druhá byla v kvintetu včetně Paula Rutherforda. Hudba The Siger Bandu nebyla tak docela oblastí hudby, ve které
byla značka Spotlite aktivní. Tuto značku založil Tony Williams původně pro
britské vydání dřívějších nahrávek Charlieho Parkera na Spotlite. Chtěl jsem vydávat více volně improvizované hudby a rozhodl jsem
se, že nejlepší způsob je vydat to sám. Bubeník Eddie
Prevost, majitel labelu Matchless, mi poradil, abych šel raději do CD než do
vinylu. Prvním titulem SLAM bylo „1989 – and all
that“ SLAMCD 301, kolekce improvizovaných sól a duetů s trombonistou Paulem
Rutherfordem, vydaná v roce 1989.
Kdy ses rozhodl začít vydávat nahrávky jiných interpretů a která Ti z nich přijde nejlepší? Před lety jsi zmínil Zen Fish od sexteta Dreamtime...
Druhé CD SLAM bylo „The Holywell Concert“ SLAMCD 302, kvarteto s Paulem Rutherfordem, Lol Coxhillem, Howardem Rileym a mnou. Nedlouho poté za mnou Howard přišel s novou nahrávkou, kterou natočil v kvartetu s Eltonem Deanem, a zeptal se, jestli bych ji nevydal na mém labelu. Do té doby jsem si nemyslel, že mám label, jen pár self-releases. Samozřejmě jsem souhlasil a nahrávku vydal na SLAMCD 201 – „All The Tradition“. S více než 250 vydanými CD je opravdu nemožné je nějak seřadit nebo vybrat to nejlepší. Při přijímání nahrávek k vydání jsem se nikdy nesnažil materiál nějak posuzovat nebo hodnotit. Pokud byli muzikanti nadšení a podařilo se nám sehnat finance, CD jsme vydali.
Máme zabookováno několik nových hudebníků... Moje česká dobrodružství byla – a jsou – většinou postavena na množství muzikantů, které jsem potkal a se kterými jsem hrál – vynikající muzikanti a velmi individuální. Mnoho jsem potkal, vystupoval jsem s nimi, a bohužel už jsem je pak nikdy neviděl. S některými se mi podařilo udržet kontakt. Stejně jako u všech mých cestovatelských dobrodružství byli lidé vždy hlavním faktorem při utváření mých zkušeností. Velmi se těším na setkání a spolupráci s hudebníky v Brně, Praze atd.
15.o1.2o24 George wrote:
1) Do nothing and let it take its course – predicting I may have 8 – 10 months to live.
2) Chemotherapy
3) Surgery
I said I would prefer to go for the surgery although they told me it would not be simple, with various possible after effects and a “not insignificant” possibility of not surviving the operation.
George
:: WHEN THE SAiNTS GO MARCHING iN ::
GEORGE HASLAM iN HONOR CONCERTS 2o24
KAFE NŮŽKY PAPíR, PRAHA, April 23, 20:00
MiKOLÁŠ CHADiMA - tenor sax
MEJLA JAKEŠ - violin
RADiM HANOUSEK - alto sax
No comments:
Post a Comment