| |||||
| |||||
In conversation with Miloš Latislav
George, kdy
jsi začal hrát na nějaký nástroj a který to byl? Byla Tvá rodina v
nějakém smyslu muzikální?
Mým prvním nástrojem byl před mnoha lety
klarinet. V mé rodině nebyly žádné výrazné
hudební aktivity.
Jaká byla
první písnička, kterou jsi se naučil hrát? Kdy jsi začal poznávat
jazz a co jsi na začátku poslouchal?
První byla When The Saints Go
Marching In. Jazz jsem poznal v polovině 50. let. Nejstarší vzpomínky mám na Louise Armstronga a neworleanský tradiční
jazz.
Absolvoval jsi nějaké hudební vzdělání? A jaká byla Tvoje první opravdová kapela?
Nemám žádné formální hudební vzdělání, jen
soukromé lekce a učení za pochodu, hraní v tanečních kapelách a tak dál. Později jsem začal hrát po boku různých muzikantů v mainstreamovém
jazzu a West Coast jazzu.
Bylo to na
přelomu 50. a 60. let? Už jsi hrál na saxofon? Byl to už
baryton?
Ano, většinou 60. léta. Tehdy jsem hrál na saxofon, protože to bylo to, co bylo požadováno
v tanečních kapelách, Vybral jsem si tenorsaxofon, protože jsem poslouchal
Lestera Younga, Stana Getze a další. Hodně jsem taky poslouchal Gerryho
Mulligana, ale až do roku 1979 jsem si nemohl dovolit koupit barytonsaxofon.
Dobrá, a
kdy jsi poprvé slyšel něco jako free jazz nebo volně improvizovanou hudbu? Bylo to něco
amerického nebo spíš britští průkopníci tohoto stylu?
Nepamatuju si, kdy jsem poprvé slyšel free
jazz, ale začal jsem se o něj vážně zajímat, když jsem se koncem 70. let
přestěhoval do oblasti Oxfordu a poznal tamní hudebníky. Takže to byl britský styl, ale samozřejmě jsem poslouchal mnoho dalších hudebníků jako Monk, Mingus, Rollins, Coltrane atd.
Takže jsi začal hrát free hudbu koncem 70. let? Kdo byli Tví nejdůležitější hudební partneři nebo mentoři v této době a během 80. let?
K volné improvizaci mě nejprve
přitáhlo to, že jsem se seznámil s hudebníky, kteří ji hrají. Je
v ní upřímnost a svoboda projevu. Mohl jsem hrát s některými dobrými muzikanty a cítil jsem se velmi
pohodlně. Nyní stále hraju různé styly, ale nejvíc
jsem doma ve volné improvizaci.
Svoboda
vyjádření. Kdo byli v té době Tví hlavní hudební partneři?
V Oxfordu a okolí byli hudebníci jako bubeník Nigel Morris, saxofonisté Paul Dunmall a Pete McPhail, bubeník Steve Harris a kontrabasista Tony Moore. Ze vzdálenějších oblastí to byli trombonista Paul Rutherford, pianista Howard Riley, nebo bubeník Paul Hession.
Kdy ses rozhodl procestovat takzvaně exotické země a hrát tam s místními improvizátory? Která taková cesta byla Tvá první?
Moje první zahraniční turné bylo v
Maďarsku v roce 1982 – to bylo s kvartetem The Siger Band, který jsem
vedl. Pak jsme v roce 1983 hráli koncert na
Debrecen Jazz Festivalu, který natočilo maďarské rádio a byl vydán ve Velké
Británii na labelu Spotlite - SPJ526 jako “The Siger Band ~
Live in Hungary”. Později jsem tam hrál sólově s maďarskými
hudebníky a jedna věc vedla k druhé, když jsem potkal hudebníky a fanoušky z
různých zemí.
Bylo to v
Maďarsku, kde jsi objevil tarogato? Jak se ti poté podařilo hrát v Argentině a na Kubě?
Ano, o tarogatu jsem se dozvěděl v
Maďarsku – je to nástroj z Maďarska a Rumunska. Mnohokrát jsem se ho pokoušel koupit v Maďarsku, ale tehdy v
obchodech žádné takové nástroje nebyly. O pár let později přijeli maďarští
hudebníci do Británie na turné a přivezli mi tarogato v mnoha součástkách v
igelitové tašce. Naštěstí bylo kompletní a můj dobrý
přítel v Oxfordu hodokázal sestavit. Později jsem si
nechal upravit náustek na altsaxofon, aby se k němu hodil, takže zvuk nebyl tak
tenký. Na stejný nástroj hraji dodnes, téměř 40 let.
Kromě Maďarska jsem hrál v dalších východoevropských zemích včetně
Československa, Jugoslávie, východního Německa a Ukrajiny. Potkal jsem také fanoušky z Mexika, kteří mi řekli, že by rádi
slyšeli náš typ hudby v jejich zemi. Oslovil
jsem mexickou ambasádu v Londýně, která kapelu pozvala, aby zahrála na Cervantino Festivalu – to je velmi velký celostátní umělecký festival. Musel jsem požádat o podporu British Council, a tuto podporu jsem dostal spolu s pozváním na Kubu! Turné trvalo asi 3 týdny, po celém Mexiku a pak 10 večerů v Havaně. To bylo v roce 1986, byli jsme první britskou jazzovou skupinou, která hrála na Kubě. To jsme už hráli jako kvintet s Paulem Rutherfordem, Petem McPhailem, Tonym Moorem a Paulem Hessionem.
Na Kubě jsem později potkal fotografa z Argentiny a poprvé jsem se tam v roce 1989 vypravil sám – jedna věc vedla k druhé.
Chápu,
Georgi. Kdy Tě napadlo založit vlastní label Slam Productions? Jaký byl na začátku Tvůj záměr?
S The Siger Bandem jsme vydali 2 nahrávky
na vinylu u labelu Spotlite – „Live in Hungary“ SPJ 526 a „The Healing“ SPJ
533. Ta druhá byla v kvintetu včetně Paula Rutherforda. Hudba The Siger Bandu nebyla tak docela oblastí hudby, ve které
byla značka Spotlite aktivní. Tuto značku založil Tony Williams původně pro
britské vydání dřívějších nahrávek Charlieho Parkera na Spotlite. Chtěl jsem vydávat více volně improvizované hudby a rozhodl jsem
se, že nejlepší způsob je vydat to sám. Bubeník Eddie
Prevost, majitel labelu Matchless, mi poradil, abych šel raději do CD než do
vinylu. Prvním titulem SLAM bylo „1989 – and all
that“ SLAMCD 301, kolekce improvizovaných sól a duetů s trombonistou Paulem
Rutherfordem, vydaná v roce 1989.
Kdy ses rozhodl začít vydávat nahrávky jiných interpretů a která Ti z nich přijde nejlepší? Před lety jsi zmínil Zen Fish od sexteta Dreamtime...
Druhé CD SLAM bylo „The Holywell Concert“ SLAMCD 302, kvarteto s Paulem Rutherfordem, Lol Coxhillem, Howardem Rileym a mnou. Nedlouho poté za mnou Howard přišel s novou nahrávkou, kterou natočil v kvartetu s Eltonem Deanem, a zeptal se, jestli bych ji nevydal na mém labelu. Do té doby jsem si nemyslel, že mám label, jen pár self-releases. Samozřejmě jsem souhlasil a nahrávku vydal na SLAMCD 201 – „All The Tradition“. S více než 250 vydanými CD je opravdu nemožné je nějak seřadit nebo vybrat to nejlepší. Při přijímání nahrávek k vydání jsem se nikdy nesnažil materiál nějak posuzovat nebo hodnotit. Pokud byli muzikanti nadšení a podařilo se nám sehnat finance, CD jsme vydali.
Máme zabookováno několik nových hudebníků... Moje česká dobrodružství byla – a jsou – většinou postavena na množství muzikantů, které jsem potkal a se kterými jsem hrál – vynikající muzikanti a velmi individuální. Mnoho jsem potkal, vystupoval jsem s nimi, a bohužel už jsem je pak nikdy neviděl. S některými se mi podařilo udržet kontakt. Stejně jako u všech mých cestovatelských dobrodružství byli lidé vždy hlavním faktorem při utváření mých zkušeností. Velmi se těším na setkání a spolupráci s hudebníky v Brně, Praze atd.
15.o1.2o24 George wrote:
1) Do nothing and let it take its course – predicting I may have 8 – 10 months to live.
2) Chemotherapy
3) Surgery
I said I would prefer to go for the surgery although they told me it would not be simple, with various possible after effects and a “not insignificant” possibility of not surviving the operation.
:: WHEN THE SAiNTS GO MARCHING iN :: GEORGE HASLAM iN HONOR
KAFE NŮŽKY PAPíR, PRAHA, April 23, 20:00
MiKOLÁŠ CHADiMA - tenor sax, flute
Crosscurrents Trio: Zakir Hussain, Dave Holland, Chris Potter
Trio složené z velikánů moderního jazzu vzniklo v roce 2019 z podnětu Zakira Husaina a v témže roce vydalo debutovou nahrávku Good Hope. Tvoří jej kontrabasista Dave Holland (ex-Miles Davis, Chick Corea, Bill Frisell atd.), virtuos na tabla Zakir Hussain (John McLaughlin, Mickey Hart, Charles Lloyd, George Harrison, Yo-Yo Ma, Airto Moreira , Billy Cobham) a největší saxofonista své generace saxofonista Chris Potter.
Zakir Hussain - Maestro indických bubínků tabla
Osobnost epochálního významu jak pro moderní jazz tak pro World Music i klasickou hudbu severní Indie. Zakir Hussain založil spolu s Johnem McLaughlinem revoluční sestavu Shakti navazující na Mahavishnu Orchestra, s Mickeym Hartem z Grateful Dead vedl bubenické summity a inicioval desítky hudebních projektů s osobnostmi jako Charles Lloyd, George Harrison, Yo-Yo Ma, Van Morrison, Airto Moreira, Billy Cobham, Mickey Hart a další. Pochází z elitního indického hudebního rodu - jeho otcem byl Alla Rakha, dlouholetý spoluhráč Raviho Shankara. V Praze naposledy vystupoval se souborem Masters Of Percussion.
Dave Holland - Jazzový mohykán
Z Velké Británie jej vytáhl Miles Davis uprostřed angažmá ve slavném klubu Ronnie Scott´s, kde koncem šedesátých let Dave Holland ostřil jazzové ostruhy jako „house bassist“, aby se záhy poprvé stal součástí jazzové historie. Natočil s Davisem totiž hned tři nesmrtelné klasiky Filles de Kilimanjaro, In a Silent Way a Bitches Brew. Do historie žánru se od té doby zapsal ještě mnohokrát, ať už jako spoluhráč, či kapelník. Holland totiž velmi brzy zjistil, že vedle schopnosti pracovat ve službách hudebních vizionářů kalibru Davise, Hendersona, Hancocka, Corey, Breckera, Methenyho nebo Braxtona, má i dar kapelnický. Už v roce 1972 pro ECM natočil svůj Quartet, který se v mnoha personálních obměnách objevoval v průběhu celé Hollandovy kariéry. Dokázal se také metamorfovat třeba v pětici nebo hned celý bigband, vždy se záviděníhodným personálním obsazením.
Chris Potter - Nejvýznamější saxofonista své generace
Chris Potter, v současnosti jeden z nejslavnějších světových saxofonistů, čerpá z hry největších mistrů saxofonu, ke kterým přidává ještě svůj osobitý vklad a nevyčerpatelnou improvizační invenci. Spolupracoval s dlouhou řadou významných jazzových umělců ať už z řad "klasiků", tak i progresivistů, např. Rayem Brownem, Paulem Motianem, Jimem Hallem, Joem Lovanem, Davem Hollandem, Patricií Barber či Davem Douglasem. Chris Potter získal řadu jazzových cen. Album Vertigo z roku 1998 bylo vyhlášeno jazzovou deskou roku podle deníku New York Times a magazínu Jazziz, za spolupráci s pianistkou Joanne Brackeen byl nominován na cenu Grammy.
CiTRON feat. JARDA BARTOŇ & VAŠEK VLASÁK + METALiNDA + LORETTA
BRNO, SONO Music Club, 20.04.2024 19:00
Kapelník CITRONU, Radim Pařízek mladší říká: „Jsem rád, že jsme si v kapele vše vyříkali a můžeme jít zase dál. Vážím si toho, že s Citronem znovu vystoupí Jarda Bartoň a Vašek Vlasák, kteří jsou jeho neoddělitelnou součástí. Na koncertech nebudou chybět starší, ani nové hity a vzpomeneme na celou historii kapely a její členy. Těšíme se na společné chvíle s Metalindou a Lorettou, se kterými podpoříme československého ducha z minulých turné a jistě nabídneme fanouškům jedinečný koncertní zážitek.”
Program koncertů: 18:00 otevření sálů, 19:00 – 19:45 LORETTA, 19:45 – 20:15 autogramiáda Citron, 20:15 – 21:15 METALiNDA, 21:45 – 23:00 CiTRONBára Zmeková je uznávaná zpěvačka a skladatelka, držitelka mnoha prestižních hudebních cen i nominací. Její věhlas a popularita na alternativní scéně v posledním období zásadně přesáhly hranice naší republiky a díky svým osobitým projektům čím dál víc koncertuje po celém světě.
Nové album s názvem Jediný na světě přináší 11 skladeb, ve kterých hrají důležitou roli osobní výpověď a české texty, v nichž se autorka obrací k prožitkům, vzpomínkám a svým životním zkušenostem. Skladby jsou žánrově i tematicky doširoka rozkročené od zdánlivě jednoduše znějících písní až po obrazotvorné a experimentálně laděné zvukové plochy.
Nahrávka vznikala od ledna 2023, kdy Bára Zmeková přijela do gotické budovy v Úštěku a poprvé usedla k historickému pianu Steinway & Sons z roku 1892. Zde trávila zimní dny a noci prací na nových skladbách, zkoumáním rozpracovaných textů, experimentováním se zvukem hlasu, piana a syntezátorů.
„Setkání s tak krásným starým nástrojem a jeho příběhem bylo neskutečně inspirující a samotný fakt, že jsem mohla na hudbě pracovat ve dne v noci, mi přinesl obrovskou pracovní i tvůrčí svobodu. Bylo to dobrodružství, v němž jsem mohla posouvat vlastní hudební hranice i dovednosti a hledat v temných místech jakousi lehkost, která se dá sdílet. I díky tomu jsou písně rozmanité, a když album poslouchám, je to jako vzpomínka na spoustu příběhů a mně drahých lidí a míst,“ prozrazuje ke vzniku novinky Bára Zmeková.
Zmeková si přizvala i mnoho hudebních přátel, mezi kterými jsou především stálí tvůrčí členové kapely Viktor Dořičák, Michal Mihok, Nina Marinová, Ondřej Vychodil či nově multiinstrumentalista Pavel Šmíd, ale také vzácní hudební hosté jako zpěvačka Lenka Dusilová, Petr Tichý s kontrabasem, Tomáš Liška s basovou kytarou či v Austrálii žijící violoncellistka Francesca Mountfort. Za výjimečným vizuálním zpracováním alba stojí výtvarnice a ilustrátorka Spradka a grafická designérka Anna Wdowka z grafického studia Artbureau Prague.
Zěvačka, skladatelka a pianistka Barbora Mochowa má na kontě ocenění Objev v anketě Žebřík i úspěšné absolvování dvou národních kol Eurovize, kde oslovila zahraniční poroty. Album Pocta Leonardu Cohenovi, které vyšlo společně s jeho autobiografií, sklidilo obdivné ohlasy u domácí kritiky. Po šesti letech přichází s novým autorským albem, které posluchačům nabídne snovou atmosféru, velkolepé beaty a podmanivé vokály. Nese název Will-o’-the-Wisp neboli Bludička a vyšlo na labelu Tranzistor 10.listopadu 2023.
Barbora Mochowa na novém albu vyjevuje svůj fantazijní svět, kde se kromě jejího oblíbeného tématu vesmíru objevují také postavy z výtvarného umění, ke kterému má velmi blízko. Proto zde najdeme písně, jako jsou „Harlequin and Columbine“, „Will-o’-the-Wisp“ (Bludička), po níž nese deska svůj název, nebo emocionálně nabitý singl „Pierrot“, který Mochowa nahrála jako duet s mladým talentovaným zpěvákem Danielem Žižkou. Právě k němu vznikl vizuálně silný videoklip v režii slovenského umělce a fotografa Jakuba Gulyáse. Součástí alba jsou i písně True Colors a White & Black Holes, které v předešlých letech bodovaly v českém národním kole Eurovision Song Contest.
„Skrze hudbu nepotřebuji na něco apelovat. Jediné, co bych si přála, je, abyste při poslechu téhle desky nechali rozeznít svoje představy a emoce, a nechali se tak přenést do jiného světa,“ vzkazuje posluchačům autorka.
Po hudební a zvukové stránce byl partnerem Mochowé výrazný producent Viliam Béreš (Lanugo, Dusilová, Harries). Na album pak přizvala své stálé spoluhráče ze smyčcového Unique Quartet v čele s Šimonem Markem (pro které aranže napsal Michal Worek), na dvě písně pak i basistu Rasťa Uhrika, bubeníka Davida Landštofa a flétnistku Janu Vávrovou. Na textech se společně se skladatelkou podílela Tereza Frantová, mladá zpěvačka Maella, britský písničkář James Harries a také již zmiňovaný Daniel Žižka.