Rainbow in Prague, April 2o, 2o18

Ritchie Blackmore’s Rainbow

VYJDE DUHA NAD PRAHOU?

Znáte je? Z mé generace znají Rainbow snad všichni, a každý kytarista zná Ritchieho, černokněžníka, chlápka v černém se stratocasterem. Před časem sestavil po mnoha letech nové Rainbow a 20. dubna by měli, poprvé od vzniku kapely v roce 1975, hrát v Čechách. 

Richard Hugh Blackmore (ročník 1945) byl základním elementem ve vývoji Deep Purple, kteří jsou mnohými dodnes považováni za nejlepší kapelu 20. století. Ještě před jejich vznikem v roce 1968 hrál Blackmore jako studiový kytarista na bezpočtu nahrávek německého a anglického psychpopu a rokenrolu. První, nepříliš úspěšná fáze DP trvala něco přes rok. Když se pak k Ritchiemu, varhaníkovi a hlavnímu skladateli Jonu Lordovi a bubeníkovi Ianu Paiceovi přidali zpěvák Ian Gillan a basista Roger Glover, záhy vzniklo to, co je k slyšení na albu In Rock z roku 1970 v sestavě nazývané Deep Purple Mk II. Skladby, ba přímo nářezy jako Speed King a Child In Time s dominujícím zvukem kytary a hammondek dnes patří do zlatého fondu hard rocku, přičemž ve stejném roce vyšly i první desky Black Sabbath a Uriah Heep a jen o něco dříve debut Led Zeppelin. 



Když se hudební vývoj Deep Purple v roce 1972 ustálil do podoby, zachycené na megaúspěšné kolekci Machine Head se skladbami jako Smoke On The Water nebo Highway Star a následném živém dvojalbu Made in Japan, došlo v kapele k jistému pnutí, které v roce 1973 vyvrcholilo odchodem Gillana a Glovera. Místo nich přišli David Coverdale a Glenn Hughes, ale trvalo to zhruba jen rok, než v kapele nevydržel Blackmore. Bavilo ho živé hraní, ale studiovou práci v týmu nějak nedával. Proto si vyhlédl zpěváka Ronnieho Dia, Američana s italskými kořeny, a ještě před posledním koncertem s Deep Purple 7. dubna 1975 v Paříži vzniklo v mnichovském studiu Musicland, podobně jako předchozí desky DP s pomocí zvukaře a producenta Martina Birche album Ritchie Blackmore’s Rainbow. Sestavu tvořila kompletní Diova kapela Elf, ovšemže bez kytaristy.



Pro první turné Rainbow ale Ritchie spoluhráče kompletně vyměnil, zůstal jen Dio. Druhé, pravděpodobně nejlepší LP Rainbow Rising z roku 1976 stojí krom Diova fantastického pěveckého i textařského výkonu a Ritchieho definitivně vyzrálé kytarové hře i na schopnostech Cozyho Powella, jednoho z prvních bubeníků, který dokázal tvůrčím způsobem využít dva šlapáky, a fantazii mladého amerického klávesisty jménem Tony Carey. Plně to dokumentuje i živé dvojalbum On Stage z následujícího turné. Hard rock inspirovaný barokem i středověkou a renesanční hudbu se tu rozlévá do rozsáhlých a překvapivých jamů, vycházejících z nových i starých témat.  



Dál už se historie Rainbow šmodrchala, ani dvě alba po sobě nejsou natočena ve stejné sestavě. Po Diovi se v roce 1978 mikrofonu ujal R&B veterán Graham Bonnet, ke klávesám nastoupil Don Airey a ve stejné době Blackmore povolal někdejšího nechtěného kolegu z DP Rogera Glovera. Ten s ním vydržel až do reunionu Deep Purple Mk II v roce 1984, což byl logicky na čas konec Rainbow. 




Po dvou studiovkách klasické sestavy Deep Purple ale nevydžel kapelové pnutí Ian Gillan a Blackmore povolal třetího zpěváka Rainbow, Američana Joe Lynn Turnera. Vydali album Slaves and Masters, které podle mnohých zní víc jak Rainbow než Deep Purple. Po opětovném návratu Iana Gillana a nepříliš zdařilém albu The Battle Rages On v roce 1993 odešel Ritchie z DP definitivně, jen pár dnů po koncertě v Praze. Nejdřív obnovil na dva roky a jedno album Rainbow s kompletně novými, mladšími spoluhráči, a pak se našel v renesančním folkrocku se svou obdivovatelkou, původně fotomodelkou, potom zpěvačkou a od roku 2008 i manželkou Candice Night, která mu po řadě předchozích, nepříliš trvalých partnerských vztahů poskytla potřebné zázemí. Pod hlavičkou Blackmore’s Night natočili řadu úspěšných desek a mnohokrát hráli i v Čechách a na Moravě.

 

V roce 2015, když Ritchie znovu zatoužil po elektrifikovaném zvuku svého stratocastera a peckách jako Stargazer, Man On The Silver Mountain, Long Live Rock’n’Roll nebo Catch The Rainbow, podařilo se mu s pomocí Candice najít zpěváka Rainbow revivalu Ronnieho Romera, rodáka z Chile, žijícího v Madridu, který s přehledem zvládá party Ronnieho Jamese Dia, Grahama Bonneta a Joe Lynn Turnera, tedy všech tří zpěváků původních Rainbow, ale i Iana Gillana a Davida Coverdalea. Klávesistou se stal Jens Johansson, dlouholetý spoluhráč velkého Blackmoreova fanouška Yngwieho Malmsteena, rytmiku tvoří basista Bob Noveau a bubeník David Keith z Blackmore’s Night, do sestavy patří i doprovodné zpěvačky Candice Night a Lady Lynn. Geneze vzniku nových Rainbow, kteří v červnu 2016 odehráli tři festivalové koncerty v Německu a Birminghamu, je detailně popsána v tomto rozhovoru.

 

Vloni kapela absolvovala čtyřkoncertní britskou šňůru a letos 8. dubna odstartovala v Moskvě, aby přes Petrohrad, Helsinky a Berlín přijela 20. dubna zakončit své turné do Prahy. V březnu zveřejnili Rainbow první regulérní nahrávku s Ronniem Romerem, novou skladbu Waiting For A Sign, která je snad příslibem kompletního studiového alba. Dle mého skromného názoru by jejich pražské premiéře víc slušelo Fórum Karlín nebo Retro Music Hall než megalomanská o2 Aréna, ale třeba koncertní technici a zvukaři s pomocí alchymistické Prahy dokážou zázrak :) 

Miloš Latislav, Close To The Edge pro Frontman.cz




www.ritchieblackmore.info
https://en.wikipedia.org/wiki/Rainbow_(rock_band)