Exkluzivní koncert vůdčího kytaristy avantgardní scény - omezená kapacita!!
Ve svých pěti letech se začal učit hrát na housle a následně působil ve školním orchestru. Ve třinácti přešel ke kytaře a nedlouho poté založil svou první skupinu. Později se věnoval studiu literatury, ale souběžně se studiem již od roku 1968 působil v avantgardní skupině Henry Cow; se skupinou hrál až do jejího rozpadu v roce 1978. Po jejím rozpadu založil soubor Art Bears. Když v roce 1979 Art Bears vystoupili na Pražských jazzových dnech v Lucerně, změnil se život nejednoho českého rockového experimentátora a posluchače – Frith a spol. totiž předvedli něco, co díky informační bariéře ztělesněné železnou oponou v Čechách dosud nikdo neslyšel. Od té doby se jeden z nejpracovitějších současných hudebníků Fred Frith do českých zemí opakovaně vrací. Mezi stovky jeho hudebních spolupracovníků se totiž počítají i Iva Bittová a Pavel Fajt. Dále spolupracoval například s Robertem Wyattem, Mikem Pattonem, Billem Laswellem nebo se skladatelem a saxofonistou Johnem Zornem, s nímž nahrál mnoho alb. Frith je součástí slavného filmu Step Across the Border, který podle Cahiers du Cinéma patří do stovky nejvlivnějších filmů všech dob.
Fire! Mats Gustafsson, Johan Berthling, Andreas Werlin (Švédsko) 9.3. Palác Akropolis 19:30
Apokalyptické setkání dunivého post-rocku, noisu i jazzu v produkci Steva Albiniho
FIRE! je severské experimentální superpower trio ve složení Mats Gustafsson (saxofon), Johan Berthling (basová kytara) a Andreas Werlin (bicí). Asi nejznámějším a nejaktivnějším členem FIRE! je Mats Gustafsson, švédský free jazzový saxofonista, improvizátor a skladatel. Do jeho širokého záběru patří free jazz, rock, elektronika, noise i spolupráce s divadelními a tanečními soubory. Na kontě má více než 250 alb a přes 2000 koncertů po celém světě. Spolupracoval mimo jiné s interprety jako jsou Sonic Youth, Faust, Dälek, Peter Brotzmann, Joe Mc Phee, Neneh Cherry, Ken Vandermark, The Ex, Merzbow, Christian Marclay, Otomo Yoshihide a další.
FIRE! vytváří nový přístup k improvizované hudbě, kterým je syntéza vlivů post-rocku, free jazzu, psychedelického rocku a noisu. Po debutovém albu You Liked Me Five Minutes Ago (2009) spolupracovali s takovými jmény jako jsou Jim O´Rourke, Oren Ambarchi, Stephen O´Malley či David Sandström. V roce 2013 přibrali dalších 28 muzikantů a výsledkem bylo první album FIRE! Orchestra „Exit!“. S touto formací pak kapela vydala další 4 alba, aby se na poslední desce Testament (2024) vrátili ke kořenům power tria – saxofon, basa, bicí. A právě s tímto syrovým albem, které vzniklo v produkci mistra zvuku Steva Albiniho a je jedním z jejich nejoceňovanějších, přijíždí FIRE! do Prahy.
Crosscurrents Trio: Zakir Hussain, Dave Holland, Chris Potter
(Indie, UK, USA) Velikáni moderního Jazzu 18.11. Sál Pražské konzervatoře 20:00
Trio složené z velikánů moderního jazzu vzniklo v roce 2019 z podnětu Zakira Husaina a v témže roce vydalo debutovou nahrávku Good Hope. Tvoří jej kontrabasista Dave Holland (ex-Miles Davis, Chick Corea, Bill Frisell atd.), virtuos na tabla Zakir Hussain (John McLaughlin, Mickey Hart, Charles Lloyd, George Harrison, Yo-Yo Ma, Airto Moreira , Billy Cobham) a největší saxofonista své generace saxofonista Chris Potter.
Zakir Hussain - Maestro indických bubínků tabla Osobnost epochálního významu jak pro moderní jazz tak pro World Music i klasickou hudbu severní Indie. Zakir Hussain založil spolu s Johnem McLaughlinem revoluční sestavu Shakti navazující na Mahavishnu Orchestra, s Mickeym Hartem z Grateful Dead vedl bubenické summity a inicioval desítky hudebních projektů s osobnostmi jako Charles Lloyd, George Harrison, Yo-Yo Ma, Van Morrison, Airto Moreira, Billy Cobham, Mickey Hart a další. Pochází z elitního indického hudebního rodu - jeho otcem byl Alla Rakha, dlouholetý spoluhráč Raviho Shankara. V Praze naposledy vystupoval se souborem Masters Of Percussion.
Dave Holland - Jazzový mohykán Z Velké Británie jej vytáhl Miles Davis uprostřed angažmá ve slavném klubu Ronnie Scott´s, kde koncem šedesátých let Dave Holland ostřil jazzové ostruhy jako „house bassist“, aby se záhy poprvé stal součástí jazzové historie. Natočil s Davisem totiž hned tři nesmrtelné klasiky Filles de Kilimanjaro, In a Silent Way a Bitches Brew. Do historie žánru se od té doby zapsal ještě mnohokrát, ať už jako spoluhráč, či kapelník. Holland totiž velmi brzy zjistil, že vedle schopnosti pracovat ve službách hudebních vizionářů kalibru Davise, Hendersona, Hancocka, Corey, Breckera, Methenyho nebo Braxtona, má i dar kapelnický. Už v roce 1972 pro ECM natočil svůj Quartet, který se v mnoha personálních obměnách objevoval v průběhu celé Hollandovy kariéry. Dokázal se také metamorfovat třeba v pětici nebo hned celý bigband, vždy se záviděníhodným personálním obsazením.
Chris Potter - Nejvýznamější saxofonista své generace Chris Potter, v současnosti jeden z nejslavnějších světových saxofonistů, čerpá z hry největších mistrů saxofonu, ke kterým přidává ještě svůj osobitý vklad a nevyčerpatelnou improvizační invenci. Spolupracoval s dlouhou řadou významných jazzových umělců ať už z řad "klasiků", tak i progresivistů, např. Rayem Brownem, Paulem Motianem, Jimem Hallem, Joem Lovanem, Davem Hollandem, Patricií Barber či Davem Douglasem. Chris Potter získal řadu jazzových cen. Album Vertigo z roku 1998 bylo vyhlášeno jazzovou deskou roku podle deníku New York Times a magazínu Jazziz, za spolupráci s pianistkou Joanne Brackeen byl nominován na cenu Grammy.
Respect Festival, nejvýznamnější tuzemská celoroční přehlídka world music, bude zahájen už 13. května v Paláci Akropolis. Letošní ročník Respect Festivalu je věnován Karlu Schwarzenbergovi, tvůrcem vizuálu jeFrantišek Skála. Sérii doprovodných festivalových koncertů odstartuje projekt Erwana Keravece, který představí rané skladby Philipa Glasse z roku 1969 v podání osmičlenného ansámblu skládajícího se ze skotských a bretaňských dud a bombard, a projekt finského klavíristy Aki Rissanena, který zahraje na unikátní nástroj Omniwerk. Respect Festival vyvrcholí 15. a 16. června dvoudenní Open Air přehlídkou na ostrově Štvanice, kam se po dlouholeté pauze vrací, další doprovodné koncerty budou následovat v průběhu roku.
8 PIPERS FOR PHILIP GLASS
Festival bude zahájen 13. května v 19:00 v Paláci Akropolis hned dvěma koncerty. Erwan Keravec a jeho projekt 8 Pipers for Philip Glass představí rané skladby Philipa Glasse z roku 1969 v podání osmičlenného ansámblu skládajícího se ze skotských a bretaňských dud a bombard (šalmaji příbuzné píšťaly). Skladby Two Pages, Music in Fifths, Music in Contrary Motion a Music in Similar Motion napsal Philip Glass po své cestě po severní Africe a Indii, kde ho okouzlily hutné barvy lokálních nástrojů. Erwan Keravec tak svým orginálním nastudováním skladby vrací do světa, který Glasse původně inspiroval.
Žánrově všestranný skladatel a hráč na velké skotské dudy Erwan Keravec z Bretaně se pohybuje na hranicích lidové hudby, klasické hudby, free jazzu, noisu a scénické hudby. Patří do stejné třídy nadžánrových improvizátorů jako jeho častí spoluhráči, renomovaný experimentální skladatel a vizionář Heiner Goebbels a švédský saxofonista Mats Gustafsson. Mezi jeho současné projekty patří také adaptace legendární skladby In C průkopníka amerického minimalismu Teryho Rileyho pro 20ti členný dudácký ansámbl.
Aki Rissanen: Omniwerk Impressions Live in Prague
Druhým vystupujícím večera bude finský klavírista Aki Rissanen se svým projektem Omniwerk Impressions. Omniwerk je unikátní nový nástroj, ve kterém finští stavitelé hudebních nástrojů Jukka Ollika a Jonte Kniff spojili dva historické klávesové nástroje – Geigenwerk (neboli Viola Organista, původně vynález Leonarda da Vinciho) a Lautenwerk (klávesová loutna barokní éry, oblíbený nástroj J. S. Bacha) do jednoho, nového nástroje. Výsledný Omniwerk má dva manuály – pro každý “werk” jeden – na které lze hrát současně. Pozoruhodná škála zvuků vzniká kombinací dvou manuálů a důmyslného systému pásů, díky které může nástroj znít podobně jako cembalo i jako smyčcový orchestr.
Finský klavírista Aki Rissanen má na svém kontě pět alb a velké úspěchy v soutěžích sólových klavíristů na Montreux Jazz Festivalu ve Švýcarsku a v soutěži La Defense ve Francii. Ačkoli původně vystudoval klasickou hudbu, vždy se zajímal o hudební improvizaci. Nové hudební kompozice Akiho Rissanena pro unikátní nástroj Omniwerk vychází ze dvou protikladů: starší, klasický zvuk připomínající barokní a renesanční éru se zde snoubí s minimalistickým vlivem a elektronickou abstrakcí. Tato kombinace dává Akimu jeho osobitý zvuk a identitu. Koncepčně přímo překypuje originalitou: akustické renesanční techno – madrigaly se potkávají s minimalismem, dalo by se říct. V rámci koncertu zazní i kompozice inspirované fragmenty melodií Leonarda da Vinciho, které si zapisoval na okraj svých skic.
Jones Jones Larry Ochs - Vladimir Tarasov - Mark Dresser (NL, USA) Spojení velikánů nové hudby 22.5. Punctum 20:00
Tři veteráni nové a improvizované hudby – VLADIMIR TARASOV – LARRY OCHS – MARK DRESSER – vytvořili před více než 15 lety trio Jones Jones: ucelený koncept, v němž mikroskopické detaily umocňují rozvíjející se příběhy. Poprvé trio vystoupilo v roce 2006 a tím odstartovalo dlouholeté zvukové objevování tří geniálních hudebníků s neobyčejnou schopností naslouchat a reagovat.
VLADIMÍR TARASOV (bicí) je významnou osobností evropské nové hudby, skladatel, hráč na bicí a v neposlední řadě výtvarný umělec. V letech 1971-1986 byl členem freejazzového tria GTČ alias Ganělin – Tarasov – Čekasin, které bylo nejprogresivnějším zjevem na tehdejší sovětské hudební scéně a svou osobitostí působí inspirativně dodnes. Mnoho let hrál s Litevským symfonickým orchestrem a s dalšími symfonickými, komorními a jazzovými orchestry v Litvě, Evropě a Spojených státech amerických. V roce 2013 vystoupil společně Alexei Ljubimovem na festivalu Moravský podzim v Brně. Nahrál více než 100 alb a je autorem hudby pro film a divadlo. Spolupracoval a spolupracuje s hudebníky jako je Anthony Braxton, Butch Morris, Thomas Stanko, Gyorgy Szabados, Rova Saxophone Quartet a další. Je též významným výtvarným umělcem, po mnoho let úzce spolupracoval se zakladatelem Moskevského konceptualismu Iljou Kabakovem.Účastnil se řady samostatných a kolektivních výstav po celém světě. Jeho objekty na pomezí hudby a výtvarného umění vystavovala v roce 2007 Moravská galerie Brno a v roce 2009 Východočeská Galerie na zámku v Pardubicích.
MARK DRESSER (kontrabas) je uznávaný kontrabasista, improvizátor a skladatel. Zaměřuje se především na rozšiřování zvukových a hudebních možností kontrabasu pomocí netradičního ozvučení. Osmnáct let žil a pracoval v New Yorku, kde nahrával a vystupoval s nejvýznamnějšími osobnostmi současné hudby a jazzu, např. s Anthonym Braxtonem. V roce 2001 byl nominován na cenu Grammy. Je profesorem hudby na Kalifornské univerzitě v San Diegu, přednášel na Princetonské univerzitě, na fakultě New School University a na Hampshire College. Je členem správní rady Mezinárodní společnosti basistů a poradního sboru Mezinárodní společnosti pro improvizovanou hudbu.
LARRY OCHS (saxofon) je zakládajícím členem Rova Saxophone Quartet (Rachot, Palác Akropolis 2007), má na kontě desítky alb a nespočet turné po celém světě. Z jeho dalších významných projektů jmenujme kapely Larry Ochs Sax & Drumming Core, Kihnoua s korejskou zpěvačkou Dohee Lee, Scottem Amendolou a Wilbertem de Joode (Rachot, Palác Akropolis 2010), Ochs-Robinson Duo, SPECTRAL (Dave Rempis- Darren Johnston-Larry Ochs), The Fictive Five Cleaver-Cline-Ochs aj. Vystupoval s Kronos Quartetem, Johnem Zornem, Stevem Lacym, Anthonym Braxtonem, Miyou Masaokou, Nelsem Clineem, Johnem Lindbergem, Scottem Amendolou, Marilyn Crispell, Andrewem Cyrillem, Butchem Morrisem, Georgem Lewisem, Henrym Kaiserem, Wadadou Leo Smithem, Peggy Lee, a mnoha dalšími.
Jones Jones: ARTICULATING JONES
RuinsZu (Japonsko, Itálie) Spojení legend západní a japonské hlukové avantgardy 23.5. Palác Akropolis 19:30
Projekt RuinsZu tvoří jádro skupiny Zu basista Massimo Pupillo a saxofonista Luca T. Mai společně s bubeníkem Tatsuyou Yoshidou, který vystupuje pod názvem Ruins Alone. Repertoár RuinZu tvoří jak skladby Zu a Ruins v nových aranžích, tak skladby nové.
Skupina Zu vznikla v Ostii, západně od Říma roku 1997, a je pověstná širokou syntézou avantgardních žánrů. Zatímco jejich sestava je typická pro jazzovou kapelu, za tvrdý zvuk vděčí punk rocku a jejich tvorba vzdoruje snadné kategorizaci. V této souvislosti je zmiňován noise, math rock, industrial, avantgarda, drone i ambient. Díku svému zaměření našla desítky spřízněných muzikantů v kapelách jako Einsturzende Neubauten, Sonic Youth, Can, The Stooges, The Ex, či sólistů jako Mike Patton, Ken Vandermark nebo Mats Gustavsson, s nimiž během posledních dvou dekád spolupracovala. Posledním, a tedy současným pokračováním této mozaiky, je italsko-japonská sestava RuinsZu, kterou můžeme brát i jako vyvrcholení dlouhodobé výměny podnětů mezi Japonskem a Západem.
Když bubeník Tatsuya Yoshida založil duo Ruins, japonská avantgardní scéna, inspirovaná nejen evropskými experimentátory jako This Heat či Magma, byla v plné síle. Skupina Ruins, kde vedle bicích byla druhým nástrojem baskytara, patřila v Japonsku k tomu nejradikálnějšímu křídlu. Duo vystupovalo s desítkami osobností včetně Freda Frithe, Johna Zorna, Dereka Baileyho či Billa Laswella. Po vystřídání 4 baskytaristů se Yoshidova hudba natolik zahustila, že namísto lidského spoluhráče se kompetentním partnerem mohla stát jedině elektronika. Tak se zrodil projekt Ruins Alone. Kritika píše: “Je to experimentální laboratoř, přímé rozhraní mezi mozkem bubeníka a jeho paličkami. Výsledkem je hudba tak koncentrovaná, že z jednoho alba Ruins byste mohli naředit patnáct rockových nahrávek.” Vedle avantgardních směrů je pro Tatsuya Yoshidu též vydatnou inspirací punkrock, hlavně v energetické intenzitě.
Jelikož se jedná o zcela nový projekt, nejsou zatím dostupné žádné oficiální nahrávky. V rámci propagace tedy uvádíme samostatná videa Ruins a Zu.
Zu - Ostia (LIVE AT SUPERSONIC MUSIC CLUB 2017)
吉田達也 RUINS Alone @ Revolver, Taipei
PŘIPRAVUJEME:
28.2. Koncertní Sál Pražské konzervatoře Lubomyr Melnyk (Ukrajina)
.jpg)
.jpg)
