„Vždycky jsem se jakoby schovával za kolektiv a najednou, ve svých skoro osmdesáti, musím s kůží na trh sám.“
Desítky let působil bubeník, zpěvák a skladatel Zdeněk Kluka v čele či jako součást uskupení s dalšími výraznými osobnostmi, vlastním zvukem i vlastním příběhem. Ať už to byla brněnská legenda Progres 2, divadelní projekty nebo Čankišou, jeho jméno nikdy nebylo tím jediným, které posluchač viděl na obalu nebo na plakátě. Teď se situace poprvé mění. Vychází album, na jehož obalu stojí: Zdeněk Kluka.
On sám mluví o Kyvadle jako o své „prvotině“. Ne proto, že by předtím neměl s komponováním, nahráváním nebo vydáváním desek dostatek zkušeností, ale proto, že tentokrát musí udělat krok zpoza kolektivu dopředu a nabídnout posluchačům něco, za čím stojí především on. A přece je v tom určitý paradox: ani toto sólové album není dílem samotného Zdeňka Kluky.
foto: Petr Volgemut
Na Kyvadle hrají Dalibor Dunovský, Tibor Molnár, Pavel Váně, Roman Dragoun a další muzikanti. Některé skladby vznikly ve spolupráci, jiné vyšly z nápadů jednotlivých spoluhráčů. Možná právě v tom spočívá jeden z klíčů k tomuto albu. Klukův život a tvorba se jako kyvadlo neustále pohybují mezi individualitou a kolektivem. Mezi osobní představou a společnou tvorbou, mezi tím, co člověk přinese sám, a tím, co se může stát teprve ve chvíli, kdy se jeho nápad potká s někým druhým.
Příběh Kyvadla začal už před lety. Původně se nabízelo, že vznikne další koncepční album pod hlavičkou Progres 2. Postupně se však v kapele představy o hudebním pojetí rozešly natolik, že bylo třeba najít jiné řešení. Tím se nakonec stalo album, které Kluka dokončil pod svým jménem, ovšem s výrazným podílem spoluhráčů. Je to tedy první album nesoucí Klukovo jméno, ale rozhodně nevzniklo jako demonstrativní vykročení z Progres 2.
foto: Petr Volgemut
„Ten námět je takový, že můžeš odletět, kam chceš. V tom má Kyvadlo něco společného s naším předchozím albem, Tulákem po hvězdách.“
Podnětem ke vzniku Kyvadla se stal slavný román Umberta Eca, jehož příběh se však na albu neobjevuje jako doslovný děj určený k převyprávění. Kluku na něm zaujala především otevřenost a množství možností, které nabízí. Kniha se tak stala spíše východiskem pro vlastní hudební a textovou imaginaci než předlohou, kterou by bylo třeba poslušně převést do jednotlivých písní.
Klíčovou úlohu v tomto procesu sehrál básník Ivan Petlan, jenž napsal písňové texty. Výsledkem nebylo její převyprávění, ale vlastní svět, v němž se jednotlivé motivy, postavy a myšlenky předlohy proměnily v písňové situace. Petlanovy texty přitom často vznikaly v mnohem větším rozsahu, než jaký nakonec dovolila hudební podoba alba. Některé proto musely být pro nahrávku zkráceny. V textové příloze Kyvadla jsou však Petlanovy texty otištěny v kompletní podobě. I tím se dílo vzpírá představě běžné písňové kolekce: hudební nahrávka je jen jednou z podob, které jeho textový svět může mít.
„Měl jsem volnou ruku a věděl jsem, že to album chci udělat podle sebe. Prostě tak, jak to umím. A hotovo.“
foto: Petr Volgemut
Je to vlastně příznačné. Když Zdeněk Kluka poprvé vystoupil z kolektivní identity a nechal na obal napsat vlastní jméno, nevzniklo album člověka, který by potřeboval všechny ostatní odsunout stranou. Naopak je na něm znovu přítomný dialog. A jsou tu lidé, s nimiž Kluku spojují i desítky let společné hudební historie, stejně jako další muzikanti, kteří do výsledného zvuku přinášejí své vlastní zkušenosti.
„Někteří mladí muzikanti mě obohacují tím, jak jsou studovaní. Nemají problém s přesným rytmem nebo přesným laděním, mají na to školu.“
Přes svůj věk zůstává Zdeněk Kluka otevřený spolupráci s hudebníky o generaci či více mladšími, a právě jejich odlišná zkušenost ho zajímá. Oceňuje jejich nasazení i technickou připravenost, ale zároveň si uvědomuje, že samotná dokonalost provedení ještě hudbu nedělá. Své zkušenosti shrnuje do jednoduché poučky: „My, když jsme byli mladí, věděli jsme, co chceme říct a co chceme hrát, ale nevěděli jsme, jak to udělat. A dnešní muzikanti vědí přesně, jak to mají udělat, ale někdy nevědí co.“
Kyvadlo je přitom v určitém smyslu důkazem, že Kluka sám zůstal věrný první části tohoto bonmotu. Ani po desetiletích hudební zkušenosti nepřestal hledat, co ještě říct a jak to udělat po svém. Proto jeho první sólové album nepřichází jako uzavření jednoho životního příběhu.
Milan Tesař (Původní sleevenote z připravovaného alba Kyvadlo - kráceno)
Kdo za projektem stojí?
Zdeněk Kluka (16. 4. 1947) – zpěvák, bubeník, skladatel, multiinstrumentalista, aranžér a producent.
Spoluzakladatel a člen skupin Atlantis, Progress Organization, Barnodaj, Progres 2, Čankišou, Zdeněk Kluka Organization (založeno 2026). Kromě své mateřské skupiny Progres 2 je Kluka také autorem mnoha skladeb, písní a scénické hudby pro Česká a Slovenská divadla a také hudby pro film, dokumenty a TV. Jeho bohatá tvorba (autorská a interpretační) bude tedy nyní rozšířena o „debutové“ sólové album Zdeněk Kluka – Kyvadlo.
foto: Petr Volgemut
Album vyjde 14. listopadu 2o26 u Indies Scope Records a jeho vznik můžete podpořit příspěvkem na DONIO
Koncertní kapela ZDENĚK KLUKA ORGANiZATiON :
Dalibor Dunovský – baskytara, zpěv
Tibor Molnár – kytara
Roman Jež – klávesy
