Pětice Bohemia byla v době svého vzniku v roce 1975 bezpochyby českou superskupinu. Sešli se v ní totiž dva členové Flamenga z období alba Kuře v hodinkách – saxofonista a flétnista Jan Kubík a baskytarista Vladimír Guma Kulhánek (oba mezitím prošli orchestrem divadla Semafor) plus dva členové Blue Effectu – klávesista a zpěvák Lešek Semelka a kytarista (v předchozím působišti ovšem obsluhující baskytaru) Josef Kůstka. Posledním do party byl nadlouho bubeník Pavel Frištenský.
Záměrem kapely zpočátku bylo hrát úderné rockové písně v duchu Kuřete v hodinkách, což na chronologicky ražené kolekci dokumentují hlavně první dvě skladby z Kubíkova pera. Ticho i takřka hardrockový kus Nádraží bylo mým domovem s expresivním Semelkovým zpěvem jsou zároveň asi nejhodnotnějšími položkami kompletu pro ty, kdo už znají 8 skladeb, vydaných původně na čtyřech singlech (zbylých šest kusů bylo dosud skryto v archivu Českého rozhlasu). Kytaristou v nich ale není Kůstka, který nevydržel situaci s nedostatečnými možnostmi koncertování a tím i obživy a odešel k Neckářovým Bacilům. Nejdříve ho nahradil do té doby neznámý Andrej Horváth (později byl členem Vargova Collegia Musica), kterého můžete slyšet v prvních třech nahrávkách z počátku roku 1976. Novým kytaristou se pak stal tehdy 21-letý Michal Pavlíček z kapely Expanze, který svou mclaughlinovskou hrou posouval výraz Bohemie stále víc k jazzrocku a záhy se začal prosazovat i autorsky.
Fůzování rocku s jazzem tu probíhá na rytmické i harmonické úrovni vcelku osobitě při srovnání s jinými domácími soubory toho žánru (tedy hlavně Jazz Q, Energit a Impuls), ale i se světovými veličinami typu Mahavishnu Orchestra, Return To Forever, Herbie Hancock či britskými průkopníky Nucleus a Soft Machine. Počáteční rockové průraznosti ale postupně postupně ubývá a některé ze sedmi zpívaných skladeb na prvním disku (jmenovitě Co mi brání a Přístav žíznících), převážně dříve vydaných na singlech, už dokonce chytají i nastupující disco vlnu. Nejlepší z nich tak zůstává Semelkova balada Vína křídel s textem Pavla Vrby a lahůdkovou Pavlíčkovou kytarou. Lešek ji ostatně krátce hrál i s M. Efektem, kam se po natočení jediného alba Bohemie koncem roku 1977 vrátil, jelikož mu vývoj kapely jaksi nekonvenoval. Vina křídel je zároveň jedinou skladbou z této kolekce, ve které neuslyšíte Jana Kubíka, jehož místy zajimavě elektrifikovaný tenorsaxofon, klarinet a flétna jsou patrně nejvýživnějším a rozhodně nejjazzovějším prvkem v tvorbě Bohemie.
Ze sedmi zpěvných a náladových, místy i dramatických instrumentálek, které tvoří zbytek prvního CD, mírně vyčnívají poslední dvě Pavlíčkovy singlové skladby King Gong a U studánky z jara 1978, v nichž už elektrické piano Leška Semelky nahradil Jan Hála se stejným nástrojem a syntezátory (a autorským přispěním), zatímco Frištenského za bicími vystřídal Pavel Trnavský. Navíc přibyl perkusista Jiří Tomek. V přechodové sestavě ještě se Semelkou i Hálou, Trnavským a hostujícím Michaelem Kocábem (elektrické a akustické piano) mezitím vzniklo jediné album Bohemie, ambiciozní Zrnko písku o pěti dlouhých zpívaných skladbách.
Rozhlasový koncertní záznam z Pražských jazzových dnů v dubnu 1977 (opět s Kocábem v roli hosta), který tvoří převážnou část druhého CD, obsahuje dvě písně z tehdy ještě nenatočeného alba plus dvě další povedené a dříve nevydané Pavlíčkovy instrumentálky. Nahrávka však trpí zvukovou nevyvážeností (např. baskytara je téměř nezřetelná), kterou nezachránil ani mastering. Ten je bohužel proveden ledabyle i v případě studiového disku. Závěrečná Hálova skladba Po funuse veselka z Bratislavských jazzových dnů v prosinci 1977 je pak zvukově úplně nejhorší, přestože už byla vydána slovenským Opusem na dvojLP Bratislavské džezové dni 1977.
Pozitivním prvkem je na tomto archivním dvojalbu rozhodně pečlivý a informativní sleevenote z pera editora Jaroslava Riedela a celkově je kolekce vítaným počinem pro všechny příznivce českého jazzrocku a progresivní hudby 70. let. Škoda jen, že Supraphon odmítl vydavateli poskytnout licenci na Zrnko písku, protože jinak bychom měli kompletní zaznamenanou tvorbu Bohemie k dispozici pohromadě.
Když v roce 1993 vyšlo první Zemětřesení, vytýkal jsem mu především skutečnost, že z plánovaného alba Jiřího Schelingera obsahovalo nanejvýš pět písní. Nevadil mi lehce zmetalizovaný zvuk a styl, ani zpěv Aleše Brichty. Už tehdy jsem vyjádřil naději, že by někdy mohlo dojít k dotažení projektu. No, museli jsme si na něj počkat 30 let…
Finále ovšem předcházely dvě polovičaté desky sestavy Zemětřesení 2, z nichž je sedm skladeb na novém (dvoj)albu víceméně převzato. Proč to takhle nešlo rovnou, pánové? A proč nám Finále předkládáte na 2CD, když se vejde na disk jeden a kupující tak za něj zaplatí zhruba o stovku víc?
Ale slibuju, že další otázky klást nebudu. Dodovo (protože pan kytarista je asi tím, koho z alba cítím nejvíc) nové Zemětřesení je pro mě značně diskutabilní. A to především interpretací. Takřka všem skladbám chybí vnitřní tah a hutnost Schelingerovy kapely, jak ji známe ze studiových nahrávek Lupiče Willyho a Stavrose Niarchose (například) i nejlepší dochované živé nahrávky z Humpolce 1980, která už většinu písní z alba obsahuje. Miloš Doležal nectí původní nosné riffy a melodické vyhrávky Standy Kubeše a svévolně je rozmělňuje, čímž nejvíc trpí skladba Cesty. Stavros Niarchos, v originále největší nářez, vyznívá skoro dechovkově. Dále Dodo přidává spoustu nadbytečného sólování a kvílení ve stylu kytaristů jako Randy Rhoads, Yngwie Malmsteen nebo Zakk Wylde. A přitom od posledně jmenovaného, který zcela po svém a s velkým pochopením natočil mj. kompletní první album Black Sabbath, by se mohl učit, jak reinterpretovat zásadní dílo. Nahrávce, jejíž zvuk lze jen stěží označit za moderní, neprospívá ani převážné zdvojení kytarového partu. Kubeš s basistou Janem Kavalem to dávali jednoznačně mnohem líp a když už byl v kapele Milan Schelinger s druhou kytarou, hrál funkční beglajty.
U některých skladeb se musím speciálně zastavit. Cizinec, takřka otrocky obšlehnutý z patrně ještě ne zcela hotové verze na mizerné nahrávce z Klicperova divadla v Praze roku 1981, je neúměrně natažen samoúčelnými instrumentálními pasážemi. Daleko sympatičtější je mi sevřená verze Milana Schelingera s Projektilem na albu František Ringo Čech 1983, která má i logičtější text. Skladba Můžeš vejít, 21. století, natočená taktéž Milanem na jeho album p.f. 2000, zase trpí mnohonásobným opakováním refrénu na konci, čímž dosahuje neúnosné stopáže skoro osmi minut. Navíc je na albu hned druhá a otázkou je, zda tam vůbec patří. Pokud ano, byla by možná svým charakterem a poselstvím vhodná až na konec. Dvojskladba Hodina H / Hostina, taktéž dříve natočená Milanem Schelinerem a známá ze dvou nekvalitních koncertních záznamů s Jiřím, zůstala daleko za představou, jak by mohla znít v dotažené profesionální nahrávce.
Nemyslím, že by Finále mělo znít, jako by bylo natočeno v roce 1981, ačkoli to skoro vypadá, že to tak Miloš Doležal, zpěvák Mladen Djelmo, basista Miloš Doležal mladší a bubeník Štěpán Smetáček (nebo další dva bubeníci v několika písních) vlastně chtěli. Navíc prohlašují, že právě tohle je ta kompletní, Schelingerem zamýšlená podoba alba. Ale k tomu se ještě vrátím. Z celé desky ovšem spíš než proklamovanou poctu králi českého hard rocku cítím exhibici, nedostatek pokory a nepochopení ducha a hudební celistvosti jeho díla. Zdůrazňováno je pak podle promomateriálu skryté poselství, které duchovně probuzený zpěvák údajně do alba vložil a které se tato verze snaží ozřejmit. Je mi líto, ale podle mě se to nepovedlo.
Samostatnou kapitolou je zpěv Mladena Djelma. Jakkoli oplývá podobnou barvou hlasu jako Jiří Schelinger, schází mu lehkost projevu a cit pro frázování v rámci melodií a slov. Ony totiž texty Ringo Čecha často úplně nectily jazykové zákonitosti ve vztahu ke zpívatelnosti a Jirkova výjimečnost byla mimo jiné v tom, že je dokázal přirozeně podat – viz třeba vypravěčský text skladby Sen. Navíc hlas Mladena Djelma je hlubší, takže to celé ve výsledku i s výše zmíněným chybějícím vnitřním tahem zní jak zpomalený Schelinger. Aleš Brichta se na prvním Zemětřesení vyrovnal s tímto úkolem nepoměrně líp a po svém.
K písňové posloupnosti a údajné kompletnosti víc jak 67-minutového alba: Na vinyl se, jak my starší víme, vešlo na začátku 80. let většinou maximálně 50, ale spíše 40 minut hlasité rockové hudby. Takže vyvstává otázka, co sem nepatří. Krom závěrečného Světlonoše s nešikovným textem Romana Zahrádky (který vystupuje jako spritus agens celého projektu) na Schelingerovu melodii, nalezenou na kazetě z jeho pozůstalosti a skladby Můžeš vejít, o které jsem už psal, to nejspíš budou písně Sen a Alchymista. Krom toho, že vyšly ve zvukově možná nejvydařenějších nahrávkách na Jirkově posmrtném singlu v roce 1981, prohlásil o nich v době vzniku prvního Zemětřesení v roce 1993 Milan Schelinger, že na albu být neměly. Ale mohly být jeho singlovou předzvěstí, takže tu nijak neobtěžují, ačkoli úrovni originálů se zdaleka nepřibližují.
Ke stylisticky nezvládnutému obsáhlému sleevenotu Romana Zahrádky, vytištěnému tak malým písmem, že na něj v bookletu CD málem potřebujete lupu, se snad ani nebudu vyjadřovat. Autor by možná udělal lépe, kdyby názory i domněnky v něm obsažené nějak důkladněji podložil. Zbývá zmínit dvě pozitiva Finále. Jedním je baskytara Doležala juniora, aspoň trochu se blížící hře Jana Kavaleho, jehož razantní pravačka spolu s Kubešovou kytarou a bicími Josefa Havlíčka dělala hard rock Schelingerovy a Čechovy kapely tak průrazným a unikátním. Druhým jsou samozřejmě samotné písně, které ani po víc jak 40 letech neztratily nic ze své síly.
P.S.: Pokud chcete slyšet materiál alba pohromadě v podobě dochovaných původních studiových i živých (byť ne právě nejkvalitnějších) nahrávek, najděte si na www.mixcloud.com můj mix s názvem Zemětřesení 1.
Michal Prokop s kapelou Framus Five začal svou plodnou hudební kariéru už v době vysokoškolských studií v 60. letech. Hudební osobnost s širokým záběrem činností – skladatel, kytarista, moderátor nebo bývalý politik, je nositelem významných ocenění jako jsou Řád umění a literatury Francouzské republiky (1995), titul nejlepší zpěvák 1. československého Beatového festivalu v Praze (1967) nebo zpěvák roku časopisu Melodie (1988) a držitel několika platinových a zlatých desek a dvojnásobný člen Beatové síně slávy Radia Beat (2007, 2017) a člen Síně slávy cen Anděl 2018. V roce 1971 vydal ceněné album Město Er s titulní 19-minutovou skladbou na slova básníka Josefa Kainara a na jeho úspěch navázal v 80. letech trilogií Kolej Yesterday (1984) - Nic ve zlým, nic v dobrým (1987) - Snad nám naše děti prominou (1989). Zatím poslední album s názvem Mohlo by to bejt nebe vydal roku 2021.
Futurum založili v roce 1983 dva členové brněnských Progres 2, klávesista a zpěvák Roman Dragoun a kytarista Miloš Morávek. Doplnili je ex-člen Synkop, kytarista a baskytarista Emil Kopřiva a vynikající bubeník Jan Seidl. Zpočátku byli inspirováni kapelami King Crimson nebo Talking Heads. Už roku 1984 vydali dva singly a album Ostrov Země, které je nadčasovým klenotem. O tři roky později vyšlo druhé album Jedinečná šance, již bez Morávka a s novými členy, baskytaristou Lubošem Eremiášem a saxofonistou Leopoldem Dvořáčkem. Odchodem Dragouna a Seidla ke Stromboli Futurum v roce 1989 skončilo, roku 2005 pak došlo k reunionu v původní sestavě. S novým členem Jakubem Michálkem (baskytara) pak vzniklo koncertní 2CD / DVD 25. narozeniny (2009), na němž s kapelou účinkuje i dechová sekce. Předkapelou na brněnském koncertě bude dívčí kapela Loretta, hrající melodický metal (spolupracoval s nimi i Emil Kopřiva).
ROMAN DRAGOUN - keyboards, vocals, EMiL KOPŘiVA - guitar, JAREK MALÝ - guitar, DALiBOR DUNOVSKÝ - bass, JAN SEiDL - drums
Progres 2 je brněnská rocková skupina hrající od roku 1968 dodnes s přestávkami v letech 1971 až 1977 a 1990 až 1992. Původně vystupovala pod názvem The Progress Organization (1968–1971), v roce 1977 nahrála album Mauglí jako Barnodaj. Od roku 1977 hraje již jako Progres 2 s výjimkou let 1987 až 1990, kdy používala název Progres-Pokrok. Lídrem kapely byl do roku 1990 bubeník Zdeněk Kluka, který jako jediný hudebník prošel všechna období a podílel se na všech albech. Od roku 1992, kdy skupina obnovila činnost, je kapelníkem kytarista Pavel Váně. Progres 2 se proslavil především rockovou operou Dialog s vesmírem (naživo od roku 1978, na LP + SP + EP 1980) a dalšími komponovanými programy Třetí kniha džunglí (1982) a Mozek (1984). Vedle ještě starších Synkop 61 (kde krátce působil před vznikem The Progress Organization i Pavel Váně) a pražského Blue Effectu jsou Progres 2 zásadním představitelem progresivního rocku či chcete-li art rocku u nás. V roce 2018 vydali zatím poslední, opět tematické album Tulák po hvězdách a v současnosti už pracují na novém materiálu. Zde můžete číst můj obsáhlý materiál o kapele k jejch 45. výročí.
Vydavatelství Supraphon vydalo v reedici poslední album M. Efektu z roku 1981, nazvané 33. Pokřtěno bude na koncertě v pražském Lucerna Music Baru v pondělí 11. 12., kde bude základ vystoupení tvořit materiál z kultovních alb Nová syntéza (1971) a Nová syntéza 2 (1974). Na pódiu jej přehrají členové poslední sestavy Blue Effectu, baskytarista Vojtěch Říha a bubeník Václav Zima s vynikajícím chrudimským KYX Orchestra, kteý s Radimem Hladíkem skladby nastudoval již v roce 2015. V roli hostů se objeví kytaristé Adam Krofian a Roman Helcl a zpěváci Pavel Bohatý, Iva Marešová, Tomáš Fröde či Yannick Tevi ze skupiny Vanua2. Koncert zahájí Viktor Sodoma s programem kapely Matadors.
Deska 33 vychází nově remasterována na LP a CD (a samozřejmě jako download včetně hi-res verze na Supraphonline.cz), kde je doplněna třemi koncertními nahrávkami albových skladeb z Milevska roku 1980. Je ovšem škoda, že koncert (natočený z mixážního pultu panem Milanem Princem se svolením Radima Hladíka) není na novém vydání celý, protože obsahuje i dvě skladby z alba Svět hledačů (1979) v triové sestavě z 33, tedy Radim Hladík - kytary, Lešek Semelka - zpěv a klávesy a Vlado Čech - bicí. Nevydané v kompletní podobě zůstává také zhruba 35-minutové pásmo zhudebněných básní Jiřího Wolkera Knoflík pro štěstí, natočené v totožné sestavě s hosty (m.j. Jana Kratochvílová) v roce 1979 pro plzeňské divadlo Alfa. Reedici alba 33 pokřtí v Lucerna Baru zástupci rodiny Radima Hladíka a vydavatelství Supraphon.
P.S.: Moje video z koncertu. Věnováno paní Zlatě Hladíkové.
This is Czech improvising group combining jazz with ethnic influences in the vein of Don Cherry or Ethnic Heritage Ensemble. They released very fine studio album in 2017 (available here).
tellemarkk - koncert ze staré synagogy v plzni
1. jurta 14.10 2. harlem 3.50 3. jen tak si lehnout do trávy 10.53 4. tanec skurut-hai 9.34 5. mámení 2.47 6. noc v maroku 6.54
pavel hrubý - soprano sax, bass clarinet, shells tomáš reindl - tabla, cajon, didgeridoo, hang, percussion dorota barová - cello, line 6, voice, percussion as guest: františek kučera - trumpet, flugelhorn, percussion
recorded live at old synagog, pilsen, may 12, 2010
Festival Alternativa už přes třicet let představuje publiku hudbu, pro kterou na jiných tuzemských festivalech není místo. Na své si na něm přijdou zejména ti, kdo při poslechu rádi objevují a experimentují. I v letošním programu se objeví experiment, elektronika, hluk i folk. Poprvé v Praze vystoupí v británii ceněný písničkář Richard Dawson a představí se i tři projekty sestavené přímo pro tuto událost. Třicátý první ročník festivalu Alternativa, který proběhne od 3. do 11. listopadu v Praze, hostí MeetFactory, Kasárna Karlín a Čítárna Unijazz.
Tradici experimentální elektroniky padesátých let rozvíjí francouzský hudebník Jean-Philippe Gross. Z Francie také přijede trumpetista Timothée Quost, který vedle sólového vystoupení představí na zakázku festivalu sestavený projekt a tool is a tool. V něm se s Quostem na pódium setká houslistka Jana Havláková, kytarista a hráč na elektroniku Kryštof Pátra, basistka Klára Pudláková a bubeník Jakub Švejnar. Průsečíky mezi improvizací, moderní kompozicí a lidovou hudbou zkoumají v duu Nabelóse klavíristka Ingrid Schmoliner a hornistka Elena Kakaliagou. V dalším projektu připraveném jen pro Alternativu s nevyslovitelným názvem +../q_Q\..+ se sejdou čtyři výrazné osobnosti elektronické scény - britská CITYTRONIX, DJ*ka Gertie Adelaido, trngs a elektronický písničkář Oliver Torr.
Lákadlem bude vystoupení britského písničkáře Richarda Dawsona. Jeho výstřední práci s hlasem doplňují hravé i temné texty. Přes nekonvenční projev a uměleckou nekompromisnost nicméně jeho tvorba zůstává přístupná celkem širokému publiku, což dokazuje i fakt, že se řadí mezi nejvíce ceněné hudebníky v ostrovních médiích od Wire po The Guardian. Jeho vystoupení mimo Velkou Británii jsou velkou vzácností. Na sobotním koncertu Richarda Dawsona v Kasárnách Karlín se podílí progresivní kolektiv Heartnoize Promotion.
Ze zákoutí japonské scény, kde se protíná free jazz, noise a grindcore, vychází japonský bubeník Ryosuke Kiyasu. Člen legendární kapely Fushitsusha Keijiho Haina vystoupí v sobotu 11. listopadu v MeetFactory. Ve stejný večer se představí i uskupení skladatele a saxofonisty Miro Tótha a zpěváka Michala Kaščáka Drť, které doprovodí intelektuál a politik Fedor Gál. V živém provedení reflexe Gálových osobních zážitků z milníků (česko)slovenské historie od konce druhé světové války do začátku té rusko-ukrajinské slibuje kontrast tíživého textového materiálu s energickou až hravou hudbou.
Fúzující a žánry překračující sdružení hudebníků kolem rakouského klarinetisty, vokalisty a hráče na elektroniku Christofa Kurzmanna El Infierno Musical je založené na poezii argentinské básnířky Alejandry Pizarnik. Uskupení čtrnácti hudebníků a hudebnic Beatnik Manifesto pod vedením turntablisty a režiséra Dietera Kovačiče alias dieb13 předvede multimediální show, ve které propojí texty, zvuky a filmové záběry.
Alternativa se také dlouhodobě zaměřuje na práci s mladým publikem. Jarní workshopy tvorby zvuků završí vystoupení mladých tvůrců a tvůrkyň v malém sále v pražské MeetFactory. Součástí doprovodného programu bude také tradiční výstava fotografií v Čítárně Unijazz či launch nové platformy Umbrella for Music Curators (UFMC). Program festivalu Alternativa, který pořádá spolek Unijazz již od roku 1991, podporuje Ministerstvo kultury České republiky a Magistrát hl. města Prahy.
Mimořádný finský klavírista Aki Rissanen zahraje novou hudební kompozici pro zcela unikátní nástroj - Omniwerk. Autorem nástroje je renomovaný finský stavitel cembal Jukka Ollikka, který spojil dva historické klávesové nástroje v jeden – Geigenwerk (neboli Viola Organista, původně vynález Leonarda da Vinciho) a Lautenwerk (klávesová loutna barokní éry, oblíbený nástroj J. S. Bacha). Pozoruhodná škála zvuků vzniká kombinací dvou manuálů s důmyslným systémem pásů, díky které může nástroj znít podobně jako cembalo i jako smyčcový orchestr.
Výjimečná jazzová saxofonistka Lakecia Benjamin přijíždí do Prahy se svým právě vydaným albem "Phoenix". Album produkovala Terri Lyne Carrington, držitelka několika cen Grammy, a obsahuje hvězdnou sestavu speciálně vybraných hostů: Dianne Reeves, Georgia Anne Muldrow, Patrice Rushen, Sonia Sanchez, Angela Davis a letos zesnulý Wayne Shorter.
26.10. Palác Akropolis Cyrille Aimée (Francie / USA)
Unikátní návrat nejvýznamnějších postav rockové avantgardy
Henry Now volně navazují na Henry Cow, nejodvážnější kapelu hnutí Rock In Opposition, která zásadně ovlivnila tehdejší i tuzemskou alternativní scénu scénu a ve své době sdílela pódia s ranými Pink Floyd, Soft Machine či Cpt. Beefheartem. I když nepřímo ovlivnili mnoho hudebníků na obou stranách Atlantiku, jen málokdo se odvážil přímo napodobit jejich tvorbu, která dalece přesahovala kategorii hudební progrese. Z nekonečného výčtu jmen, se kterými členové Henry Now spolupracovali, vybíráme: The Residents, Bill Laswell, Robert Wyatt, Brian Eno, Iva Bittová, John Zorn, Laurie Anderson, Daevid Allen, Ensemble Modern nebo David Thomas.
"Steve Coleman je dle mého stejně důležitý jako John Coltrane," tvrdí jazzový pianista Vijay Iyer. Během své padesát let trvající dráhy Steve Coleman detailně zmapoval cesty jazzové improvizace, její vztah k africkým kořenům i filozofickým konceptům. Ovlivnil dvě generace jazzmanů a byl jedním z iniciátorů hnutí M-base, které vzniklo v 80. letech v Brooklynu a vedle hudby zahrnuje i tanec a poesii. I když laické veřejnosti jeho zásluhy unikají, mezi jazzmany a odborníky se těší nejvyššímu respektu. Svá alba nabízí bezplatně ke stažení, velké úsilí věnoval jazzové osvětě, jeho týdenní workshopy v Jazz Gallery v New Yorku v letech 2004-2013 vstoupily do historie. Svůj muzikantský život strávil hledáním nových cest, které obohatily hudební svět. Jeho myšlenky, kdysi považované za nekonvenční a nepřístupné, se staly páteří současného jazzu. V Praze s ním vystoupí špičkoví spoluhráči, kanadský basista Rich Brown a americký bubeník Sean Rickman.
Legendární hudebník a experimentátor Erik Truffaz na současném turné představuje nové album Rollin'. V devíti skladbách na něm složil poctu slavným filmům 50. až 70. let minulého století jako například Fantomas, Silnice, Kořist nebo Výtah na popraviště. Švýcarsko-francouzský trumpetista patří k jazzové špičce, běžně překračuje hranice žánru a obohacuje jej o prvky hip-hopu, rocku nebo elektroniky. V České republice je pravidelným hostem už od roku 1999.
Na Rollin' se podíleli vedle dlouholetého Truffazova spoluhráče Marcella Giulianiho (baskytara) ještě bubeník Raphaël Chassin, klavírista Alexis Anérilles a kytarista Matthis Pascau, v písni One Silver Dollar, kterou v originále zpívá Marilyn Monroe, hostuje zpěvačka Camélia Jordana a v písni v písni César et Rosalie také herečka Sandrine Bonnaire s mluveným slovem. „Ve studiu každý přispívá svými nápady, i když poslední slovo máme nakonec já a Marcello,” zmiňuje Truffaz pro server Jazz’halo.
Rollin' je první částí dvoudílného projektu, jehož příběh se začal psát během filmového festivalu Angoulême v roce 2022. Organizátorka festivalu Marie-France Brière, se kterou v minulosti Truffaz spolupracoval při skládání hudby pro její dokument o Napoleonovi, jej požádala, aby na závěrečném ceremoniálu zahrál filmové skladby. „Poslechl jsem si výsledek, líbilo se mi to a motivovalo nás to k práci na tomto repertoáru. V mé práci a kariéře je náročné přicházet s novými nápady a dělat věci, které jsem předtím nedělal. Bylo to skvělé zjištění,” vysvětluje Truffaz. Původně se jednalo výhradně o francouzské snímky, na výsledném albu je ale repertoár rozšířen. Jak Truffaz zmiňuje, samotná tvorba trvala déle, než když nahrává vlastní skladby. „Bylo obtížné udržet si vlastní styl při hraní hudby, kterou složil Miles Davis,” říká Truffaz pro radiofrance.fr. Druhá část projektu s názvem Clap by měla vyjít do konce letošního roku.
Erik Truffaz se narodil v roce 1960 nedaleko Ženevy a po vzoru svého otce saxofonisty se začal seznamovat se světem jazzu. Na pódiu se poprvé objevil v šesti letech v místní dechové kapele, vystupoval také po boku svého otce a později s přáteli založil vlastní kapelu. Truffaz je samoukem a velikáni jako Miles Davis či Chet Baker stáli na počátku jeho zájmu o jazz. Své jméno na hudební scéně začal Truffaz pořádně budovat v 90. letech. Během studií založil jazzovou kapelu Orange, se kterou poprvé hrál vlastní skladby. V roce 1997 vznikl legendární Erik Truffaz Quartet. Původními členy byli Marc Erbetta (bicí), Marcello Giuliani (baskytara a kontrabas) a Patrick Muller (klavír a elektrické piano). V této sestavě vznikla pro label Blue Note průlomová alba, kombinující elektro-akustický jazz s rytmy elektronické taneční hudby: The Dawn (1998) a veleúspěšné Bending New Corners (1999), které před čtyřmi lety Truffazova kapela kompletně přehrála na vzpomínkovém turné v takřka totožné sestavě včetně rappera jménem Nya.
Portnoy + Kotzen + Sheehan = THE WINERY DOGS. Trio virtuóních muzikantů letos vydalo třetí album „III“, které přijede představit do Brna i Prahy!
Americké hardrockové trio THE WINERY DOGS tvoří zpěvák a kytarista Richie Kotzen (Poison, Mr. Big), baskytarista Billy Sheehan (Mr. Big, Steve Vai, Sons Of Apollo) a bubeník Mike Portnoy (spoluzakladatel Dream Theater, dále Sons Of Apollo, Transatlantic atd.).
The Winery Dogs, inspirovaní klasickým rockem 70. let i hudbou jejich předchozích projektů, se dali dohromady v roce 2012, kdy po divoké sérii nahrávacích sessions v následném roce vydali eponymní album. Druhý dlouhohrající počin „Hot Streak” vyšel už o dva roky později, ale na třetí desku se čekalo 8 let.
„Naším cílem je poskytnout lidem skutečně příjemný zážitek,” nastiňuje Kotzen a pokračuje: „Hudbu TWD vytváří skuteční lidé hrající na skutečné nástroje, přičemž ji všichni děláme společně v jedné místnosti. Není na ní nic umělého.” Tak THE WINERY DOGS i skuteční zní. Velmi organicky a bez vedlejších pohnutek, soustředící se na svou hudbu a písně.
„Chtěl bych, aby se naši posluchači cítili tak, aby mohli prožít přesně to, co prožíváme my. Naše desky jsou snímky života a toho, jak ho prožíváme. Naše hudba odráží to, co je pro nás důležité, a to, co důležité není,” říká Billy Sheehan. I když se v jejich hudbě vyskytují instrumentální party, svou virtuozitu THE WINERY DOGS nechávají za sebou a soustředí se na společný cíl a feeling, což svým komentářem uzavírá Mike Portnoy. „Síla téhle kapely je především v písničkách. Pak přichází na řadu muzikantství, které je samozřejmě důležité. To, co dělá The Winery Dogs tak skvělými, je, že každá z těch písniček je zapamatovatelná, chytlavá a zpěvná, ale zároveň máte to skvělé muzikantství ve všech třech nástrojích. Ať už se díváte nebo posloucháte kohokoli, vždycky vás to bude bavit.”
Vybrané pondělky v Divadelním jazzovém baru pražského Paláce Akrpolis jsou už tradičně od půl deváté večer zasvěceny sérii NEJTEK JAZZ SELECTiON pod kuratelou nadžánrového klávesisty a skladatele Michala Nejtka. Tady je program na nejbližší měsíce:
PONDĚLÍ 11. 9.
NIKOL BÓKOVÁ TRIO
Nikol Bóková Trio je uskupením pianistky a skladatelky Nikol Bókové, které se stalo silným prvkem jejího kompozičního vyjádření. Toto dynamické trio, které spolu s Nikol tvoří kontrabasista Martin Kocián a bubeník Michał Wierzgoń, je jedinečnou formací, které se dostává stále více pozornosti. Pro kompoziční originalitu bez žánrových bariér až po výjimečné interpretační schopnosti všech spoluhráčů, je toto trio stále silnějším elementem, prosakujícím do různých oblastí hudební scény v Česku i v zahraničí.
PONDĚLÍ 25. 9.
MACA CONU (DK/NO/BE)
Pianista belgického původu žíjící v Oslu Jonas Cambien představuje 'Maca Conu', zbrusu novou hvězdnou kapelu vycházející z prosperující norské jazzové scény. Cambien má jedinečný přístup ke kompozici a improvizaci. Cambienův klavírní styl čerpá v klasické a současné hudbě, tak jako z freejazzové a improvizované hudební scény v Oslu. Plynule přechází od Ligetiho k Cecila Taylorovi a vytváří svůj osobitý styl. Jeho typické skladby jsou pokojné a zároveň avantgardní a při hraní této neuvěřitelné kombinace zkušených improvizátorů zní opravdu skvěle. Jméno „Maca Conu“ bylo původně použito jako název skladby Cambiena na objednávku norského festivalu Motvind v roce 2021, složenou právě pro tuto příležitost. Cambien později založil kvartet pod stejným názvem, aby nahrál přepracovanou verzi této skladby a nějaký další materiál. Album je naplánováno vydat na portugalském labelu Clean Feed koncem tohoto roku a koncert v Jazz baru Paláce Akropolis je součástí plánovaného podzimního turné k jeho vydání
Signe Emmeluth – saxofony Andreas Wildhagen – bicí Ingebrigt Håker Flaten – kontrabas Jonas Cambien – klavír
O den později, tedy 26.9., vystoupí Maca Conu v Pardubickém Divadle29 společně s pražskou kapelou Jungle Debris.
PONDĚLÍ 30. 10.
BIRDS OF UNKNOWN (SI)
Slovinské trio se zpěvačkou Patriciji Škof, saxofonistou Tiborem Pernarčičem a kytaristou Tilenem Beigot, debutovalo v květnu 2020 v rozhlasovém pořadu Prva Vrsta, který je součástí programu Slovinského národního rozhlasu (RTV Slovinsko).
Jejich první singl, který vydali v červnu 2020, byl součástí EP kompilace s názvem Stereoisolation, kterou byla projektem festivalu Jazz ma' mlade během pandemie. Vystupovali na mnoha festivalech, jako jsou Jazz Festival Ljubljana, MENT, KickJazzFestival. Festival (Porgy&Bess Vienna), JazzWerkstatt Graz, Jazzinty, Jazz ma' mlade, Zvončki in trobentice (Cankarjev dom), Imago atd. V říjnu 2022 vystoupili také jako hosté Alfa Mist v Paláci Akropolis. Byli jedním ze šesti finalistů Klubski Maraton 2021 (zájezdový pořad ve Slovinsku) Rádia Študent.
birds of unknown byli vybráni jako slovinští reprezentanti ve Footprints Europe v roce 2022 a jako kandidáti na cenu HEMI Award 2023. Oba projekty jim pomáhjí především rozjet jejich kariéru na mezinárodní úrovni.
Na konci 2022 vydali své debutové album „Gently sailing“, které bylo zároveň nominováno jako album roku na Radiu Terminal.
16. 10. 2023 E CONVERSO
V kapele E Converso, jež vznikla v roce 2011, spojili síly čtyři talentovaní hudebníci nastupující generace. Saxofonista Michal Wróblewski formaci charakterizuje jako žánrově otevřenou a nevázaně improvizující. „Ve své hudbě pracujeme s improvizací na všechny možné způsoby. Propojujeme vlivy newyorské downtown scény a volné improvizace.“E Converso pracuje s náladou, náhodou a emocemi tak, že její formálně plastické kompozice mohou zaznít a také zaznívají každý večer úplně jinak. Svou dynamickou a energickou hudbou s originálním pojetím a s lehkou dávkou humoru bojuje kapela proti hudebním konvencím.
Těleso prakticky již od svého vzniku pravidelně účinkuje na koncertech a festivalech po celé České republice i mimo ní (Paris Jazz club, Brno Jazz Fest, Are you Free?, Near, Hevhetia Fest Košice, United Islands, Stimul Festival, Živá Ulice v Plzni, Žižkov Meets Jazz, Slánské Jazzové Dny, Jazz Goes to Town…). Na festivale Stimul kapela hrála před Colinem Stetsonem, na Jazz Goes to Town před triem Brotzmann – Swell a Nilsen-Love. V lednu roku 2014 natočila skupina kritikou velmi oceňované debutové album s názvem „Konspirační teorie“. V březnu 2018 vyšlo u stejného vydavatelství album druhé – Umělecká sebevražda/Radikální kreativita, které bylo nahráno živě na koncertech a na podzim roku 2022 třetí, studiové album Pásla Milá Satana. E Converso patří mezi nejprogresivnější jazzové projekty v Čechách, jejich vystoupení jsou vždy mimořádným zážitkem.
Michal Wróblewski - sax, Vladimír Micenko - bass, Jan Pisklák - guitar, Jan Chalupa - drums
O den později, tedy 17.10., E Converso vystoupí v Ponava Cafe v Brně.
PONDĚLÍ 13. 11.
ELMA VOGE
Vystoupení kvartetu, který dal dohromady v Praze usazený americký kontrabasista George Cremaschi známý hlavně z pražské i mezinárodní improvizační a avant jazzové scény. V kvartetu Elma Voge se Cremaschi a jeho spoluhráči (známí z uskupení Vertigo nebo Pražský improvizační orchestr) rozhodli, že se zaměří na autorskou interpretaci méně známých skladeb legend světového progresivního jazzu jako je Sun Ra, Albert Ayler, Carla Bley a Ornette Coleman.
Nové trio Pudlax přináší spojení moderního jazzu a volné improvizace. Jeho členové spolu dlouho hráli jako rytmická sekce jiných projektů, z čehož vyústilo založení tria, v jehož hudbě se snoubí propracovaná kompozice a spontánní komunikace hráčů. Jádro tria tvoří sourozenecké duo kontrabasistky Kláry Pudlákové (Avokaduo, 2in2out, Uthando, Molotov Moloch, Trio Henya) a pianisty Jana Pudláka (Uthando, Empyrean sextet, Crescent Quartet), které doplňuje bubeník Jakub Švejnar (Jungle Debris, Uthando, KIN).
Tatsuya Yoshida, one of most innovative drummers on Japan avant-garde scene, will play two concerts in Czech Republic as RUiNS ALONE! Composer, improviser and multi-instrumentalist Yoshida started playing music in early 80s, influenced by mystic French group Magma. In 1985, he founded RUINS, a duo of drums, bass guitar and vocals. RUINS are a unique fusion of contemporary music, hard-core and progressive rock. They soon became known all over the world and toured dozens of countries. For many avant-garde bands they were and still are a huge authority and an unattainable role model. RUINS have since existed in several variations, RUINS ALONE being one of them.
Yoshida has played and continues to play with many other groups such as Koenji Hyakkei, Korekyojin, Zeni Geva, Samla Mammas Manna, Painkiller, Cicala Mvta, Acid Mothers Gong, YB02, or in conjunction with individual musicians from around the world. These have included John Zorn, Haino Keiji, Richard Pinhas, Fred Frith, Otomo Yoshihide, Derek Bailey, Charles Hayward, among others.
Regular adventurous impro meetings of musicians not only from Brno, often with foreign guests, gathered around saxophonist, composer and improviser Radim Hanousek.
Here we go with non-archival one for start: Elton Dean's tune Seven For Lee recorded by KEViN FiGES & YOU ARE HERE as first one in MY ONLY DESiRE Records 7" vinyl series of brit-jazz classics recorded by recent artists. Then there are two excellent sound quality GRAHAM COLLiER albums on MOD: British Conversations with Harry Beckett, Ed Speight and Swedish Radio Jazz Group from 1975 and sextet's Down Another Road @ Stockholm Jazz Days 1969. Next are numerous releases by BRiTiSH PROGRESSiVE JAZZ label: THE KEiTH TiPPETT GROUP on How Long This Time: Live 1970, another GRAHAM COLLiER with Where Will They Put The Blue Plaque Now suite, JOHN TAYLOR SEXTET's Eye To Eye: Live 1971, KENNY WHEELER BiG BAND with EVAN PARKER and CHRiS PYNE - Live 1971, MiCHAEL GARRiCK SEXTET - Fambrough Technical College 1965 and DON RENDELL SEXTET's The Odysseus Suite from 1970. One reissue by CADiLLAC Records follows: self-titled sole album by quintet JOY from 1976, featuring Jim Dvorak, Ernst Mothle and Keith Bailey. Back to BPJ catalogue with JOHN DANKWORTH ORCHESTRA on Composition with Colour: Live 1971 and concluding with ELTON DEAN QUARTET's Live at Teatro Cristallo, Milan 1979, including his trademark tune Seven For Lee again.
00:00 KEViN FiGES & YOU ARE HERE - Seven For Lee (7" single, MOD 2023)
04:39 GRAHAM COLLiER - Halo Round The Sun (British Conversations, MOD 2021)
16:05 GRAHAM COLLiER - Lullaby For A Lonely Child (Down Another Road @ Stockholm Jazz Days '69, MOD 2023)
22:02 THE KEiTH TiPPETT GROUP - In A Vacant Mood (How Long This Time: Live 1970, BPJ 2022)
30:40 GRAHAM COLLiER MUSiC - Where Will They Put The Blue Plaque Now - Part 3 (Where Will They Put The Blue Plaque Now, BPJ 2023, subscribers release only)
33:41 JOHN TAYLOR SEXTET - Awakening / Eye To Eye / Awakening (reprise) (Eye To Eye: Live 1971, BPJ 2021, subscribers release only)
43:10 KENNY WHEELER - CP EP (Live '71: The Kenny Wheeler Big Band & Friends, BPJ 2023)
49:23 MiCHAEL GARRiCK SEXTET - Requiem (Farnborough Technical College 1965, BPJ 2022)
54:27 DON RENDELL SEXTET - The Odysseus Suite part 2: Odysseus, King of Ithaca (The Odysseus Suite, BPJ 2022)
01:01:20 JOY - Spirals (Joy, Cadillac 1976)
01:07:52 JOHN DANKWORTH ORCHESTRA - Altisidora (Composition With Colour: Live 1971, BPJ 2022)
01:12:45 ELTON DEAN QUARTET - That's For Cha / Seven For Lee (On Italian Roads: Live at Teatro Cristallo, Milan 1979, BPJ 2022)
Skladatel, multiinstrumentalista, experimentátor a
vizionář Anthony Braxton je považován za jednoho z nejvýznamnějších hudebníků,
pedagogů a tvůrčích myslitelů posledních padesáti let. Festival Prague
Music Performance nabídne 1. srpna 2023 v Centru DOX ve světové premiéře jeho multimediální
operní projekt Trillium X. Na díle o čtyřech dějstvích pracoval Braxton pět let
a zkoumá v něm témata metafyziky, mystiky i lidského vědomí a s hořkým
sarkasmem i osvobozujícím humorem ostří na vysoce aktuální témata. Odhaluje
temné vize budoucnosti, ať se týkají globálních katastrof, jaderných hrozeb či
soužití robotů a lidí. Celková nálada Trillium X ale není v žádném případě
tísnivá. Libreto je jako vždy mnohomluvné a vyžaduje od pěvců, kteří se
vyjadřují stylizovanou každodenní řečí, značné hlasové mistrovství. Světová
premiéra zazní v podání PMP Orchestra pod vedením Anthonyho Braxtona a jeho dlouholetého
asistenta a dirigenta Rolanda Dahindena. Pěveckých partů se zhostí dvanáct
mladých zpěváků, kteří mají zkušenosti s experimentálními projekty. V Praze
bude uvedena opera jen jednou.
Na unikátním operním komplexu Trillium
pracuje Anthony Braxton již od 90. let a lze jej bez nadsázky označit za
životní dílo. Vytvořil celkem dvanáct mistrovských filozofických tříaktových
oper, které umožňují vzájemné propojení. V Praze bude ve světové premiéře uvedena
jeho část Trillium X. Trillium není základnou pro konvenční vyprávění příběhů
ve smyslu klasické italské a německé opery. Neexistuje jediná dějová linie,
posluchačům je předkládán víceúrovňový sled událostí. Braxton, který je i
autorem libreta, dává nahlédnout do jedné primární roviny logiky (nebo
asociací) a snaží se přenést diváka do vícenásobného vesmíru pocitů a
jednotlivostí. Dílo je vystavěno spíše jako série dialogů založených na
logických konstrukcích čtyř (nebo více) výjevů, v nichž postavy rozehrávají
řadu scén nebo situačních detailů.
„Skutečnost, že za dirigentským pultem
stojí Braxtonův dlouholetý souputník Roland Dahinden, je skutečným počinem.
Zcela autonomně působící sólové nástroje, které jsou zpěvákům přiřazeny jako
jejich alter ega, rovněž působí jako čirá rozkoš. Klavírní mezihry v
podání Hildegard Kleeb, která je z Braxtonovy klavírní tvorby dobře známá,
přinášejí další smyslové i duchovní vrcholy,“ vysvětluje Timo Hoyer,
spisovatel a pedagog, který se dílem Anthonyho Braxtona dlouhodobě zabývá.
Uvedení premiéry poslední a nejrozsáhlejší části Trillium L, která celý cyklus
uzavírá, je plánováno na rok 2025 u příležitosti Braxtonových 80. narozenin.
Letos osmasedmdesátiletý Anthony
Braxton se díky svému vizionářství, ale i mentorství a inspiraci, které
zprostředkoval generacím mladých muzikantů, těší nejen v komunitě
experimentální hudby velké úctě. Jako saxofonista a skladatel prolomil nové
konceptuální i technické hranice americké jazzové a experimentální hudební
tradice. Svými vlastními hudebními počiny nebo jako člen organizace Association
for the Advancement of Creative Musicians (AACM) založené v Chicagu na konci
60. let, se zařadil po bok tak výjimečných improvizátorů, jako byli John
Coltrane, Ornette Coleman, Paul Desmond, Warne Marsch či Albert Ayler, ale i
skladatelů, jako byli Charles Ives, Harry Partch a John Cage. Kromě toho
rozpracoval vlastní koncepce techniky hry na nástroje, témbru, metra a rytmu,
vedení hlasů a nástrojového složení souborů, harmonie a melodie, improvizace a
notového zápisu do osobní syntézy těchto tradic s evropskou uměleckou hudbou
20. století, jejíž základy položili skladatelé jako Schönberg, Stockhausen,
Xenakis, Varèse a další.
Jeho rozsáhlé dílo nemá obdoby –
od raných počinů sólisty-průkopníka v pozdních 60. letech přes eklektické
experimenty na značce Arista Records v 70. letech, výjimečný kvartet 80. let až
po nedávné počiny jako je jeho cyklus oper Trillium a celodenní hudební projekt
založený na zvukových instalacích Sonic Genome Project. Jeho kapely – od malých
ansámblů ze 70. let až po ty současné – jsou považovány za ty nejinovativnější
své doby a jeho Creative Orchestra Music svedla dohromady odlišné proudy
amerických jazzových orchestrů, pochodových kapel a experimentální postupy s
tradicemi evropské klasické hudby a dala tak vzniknout naprosto jedinečnému
kompozičnímu stylu. Jeho pokračující a rozvíjející se hudební systémy za
posledních 15 let, včetně Ghost Trance Music, Diamond Curtain Wall Music,
Falling River Music, Echo Echo Mirror House Music a ZIM Music, sloužily jako
líheň pro některé z nejzajímavějších umělců současné generace. Braxton je
držitel mnoha ocenění, včetně Guggenheimova stipendia z roku 1981, MacArthurova
stipendia z roku 1994, ceny Doris Duke Performing Artist Award z roku 2013,
ceny NEA Jazz Master Award z roku 2014, a držitel čestných doktorátů z
Université de Liège (Belgie), New England Conservatory (USA) a stipendia United
States Artists Fellowship 2020.
Roland Dahinden
studoval hru na trombon, skladbu a dirigování v Musikhochschule v Grazu (Georg
F. Haas), dále na Scuola di Musica di Fiesole (Vinko Globokar), na Wesleyan
University v Connecticutu (Anthony Braxton, Alvin Lucier) a v Anglii na
univerzitě v Birminghamu (Vic Hoyland). Věnuje se mezinárodní koncertní
činnosti, vystupoval s mimo jiné s Anthonym Braxtonem, Milesem Davisem
nebo Hildegard Kleeb. Jako skladatel se podílel na výstavách se zvukovými
instalacemi, spolupracoval například s Inge Dickovou, Sol LeWittem aj. Jako
dirigent a trombonista se specializuje na interpretaci soudobé hudby a
improvizace/jazzu, speciálně pro něho složili hudbu skladatelé Anthony Braxton,
John Cage, Bernhard Lang, Alvin Lucier, Christian Wolff aj. Od roku 2021 je
hlavním dirigent PMP Orchestra. V roce 2005 bylo jeho CD Silberen
americkým časopisem The New Yorker vybráno jako Top Classical Albums of the
Year.
PMP
Orchestra
byl založen v roce 2021. Mezinárodní soubor tvoří přední představitelé
experimentální a improvizační hudební scény (Radim Hanousek, Didrik Ingvaldsen,
Pavel Hrubý, Michal Wroblewski, George Cremaschi, Ian Mikyska, Andrea La Rose,
Elia Moretti a další).Idea souboru je založena na experimentálním hudebním
přístupu a nespoutané hudební tvořivosti. PMP Orchestra se zaměřuje na různé
formy řízené improvizace a kombinuje klasickou notaci s grafickými partiturami,
notované, aleatorické i zcela improvizované pasáže. Pod uměleckým vedením
Rolanda Dahindena hudebníci úzce spolupracují se skladateli a celosvětově
uznávanými hudebníky. Za dobu své krátké existence provedl PMP Orchestra
skladby renomovaných autorů, jako jsou Anthony Braxton nebo Roscoe Mitchell,
kteří při této příležitosti přijeli do Prahy. Přímo pro PMP Orchestra jsou také
každoročně objednávány nové skladby. V srpnu 2023 byl PMP Orchestra pozván na zahajovací večer Mezinárodní
letní školy v Darmstadtu, kde představí řízenou improvizaci na principu
Language Types Music Anthonyho Braxtona. V Darmstadtu také vznikne studiová nahrávka Braxtonovy opery Trillium X pro americké
vydavatelství New Braxton House.
Trillium X
Hudba: Anthony Braxton
Libreto: Anthony Braxton Hudební nastudování: Anthony Braxton, Roland Dahinden Dirigent: Roland Dahinden Klavír: Hildegard Kleeb
Pěvecké obsazení: Andrea
Pietrová, Eva Esterková, Anežka Matoušková, Jana Vondrů, Barbora Jirásková,
Elmaz Mrkvičková, Štěpán Janoušek, Vojtěch Šembera, Michael Robotka, Aleš
Janiga, Martin Kotulan, František Slíž
PMP Orchestra: Anna Romanovská, Anna Veverková,
Barbora Sulková, Jana Havláková, Anna Štěpánová, Vít Nermut, Adéla Hýková,
Tomáš Vilím, Ian Mikyska, Štěpán Drtina, Ondřej Holas, George Cremaschi, Petr
Tichý, Klára Pudláková, Didrik
Ingvaldsen, Jan Přibil, Jakub Gatěk, Jan Jirucha, Václav Kalivoda, Rod Paton,
Andrea La Rose, Katarína Turčinová, Antonín Soukup, Pavel Zlámal, Radim
Hanousek, Michal Wróblewski, Marcel Bárta, Martin Debřička, Jan Pudlák, Miloš
Kunc, Jan Bára, Vít Beneš, Adam Doucha, Dominika Kvardová, Mariana Jouzová,
Michal Grombiřík, Mikuláš Mrva, Vojtěch Drnek, Anežka Gebauerová, Vojtěch
Procházka, Elia Moretti, Martin Opršál, Martin Švec, Jan Chalupa, Anežka
Nováková
Timo Hoyer – přednáška od 16 hod
Timo Hoyer, autor knihy „Anthony Braxton – Creative Music“, ve své přednášce od 16 hodin v Centru DOX představí osobnost a dílo Anthonyho Braxtona a vysvětlí estetické principy jeho rozsáhlého operního projektu Trillium X. Přednáška je pro držitele vstupenek zdarma a zazní i s hudebními ukázkami v anglickém jazyce.
