Album Pseudemokritos nahrály tři výrazné osobnosti ze světa rocku, jazzu a blues - Mikoláš Chadima (saxofony, kytara, elektronické bicí, syntezátor a zpěv), Peter Binder (kytara) a Alexej Charvát (baskytara). S živými bicími jim sekunduje Daniel Charvát, na housle pak Dáša Valentová, která je známá ze světa vážné hudby. Pseudemokritos je Chadimovo autorské album, avšak díky razantní Binderově kytaře a zemité baskytaře Aleše Charváta zní podstatně jinak, než protagonistův MCH Band. Hutnou atmosféru nahrávky z Charvátova studia Svengali umocňují texty Ivana Wernische a Pavla Herota i obal s obrazem Věry Novákové, nazvaným „Po konci světa“. Pseudemokritos vyšel v roce 1996 na CD a kazetě, tato edice je však již dlouho rozebrána. Nyní vychází poprvé na vinylu k Chadimovým sedmdesátinám. Remastering Miroslava Chyšky již ocenili i odborníci, zabývající se audiofilskými nahrávkami. Album je opatřeno dvojitou vsádkou s dokumentací a fotem, texty písní a životopisy umělců v českém i anglickém jazyce.
CHADiMA & FAJT - Průhlední lidé
Na počátku Průhledných lidí bylo improvizační setkání bubeníka Pavla Fajta a saxofonisty, kytaristy a zpěváka Mikoláše Chadimy v Antverpách počátkem 90. let. Přestože jejich kapely MCH Band a Pluto netrpěly nedostatkem zájmu, oba se dohodli na další spolupráci a výsledkem bylo v roce 1998 dnes už kultovní album Průhlední lidé, které tehdy vyšlo na CD a kazetě. Autorsky se na něm podíleli oba protagonisté, texty jsou v drtivé většině dílem Ivana Werische. Na baskytaru a didgeridoo zde hostuje Fajtův spoluhráč z Pluta Tomáš Fröhlich, Pavel Fajt při nahrávání využil také groovebox a elektroniku, Mikoláš Chadima přidal klávesy a sirény. Někteří hudební publicisté hovoří i dnes o nejzdařilejší kolekci obou umělců. Znovuvydání alba na vinylu je v souběhu s životními jubiley obou umělců. Původní, už tak výborný zvuk nyní s mimořádným citem vytříbil Miroslav Chyška a nahrávka jeho zásluhou odkrývá dříve jen tušené detaily a přehledný zvukový prostor. Původní transparentní obal CD vytvořili Karel Haloun a Luděk Kubík, kteří souhlasili s jeho modifikací pro LP. Vydání je opatřeno dvojitou vsádkou s dokumentací a fotografií, texty písní a životopisy umělců v českém i anglickém jazyce.
BRABENEC / KOMÁREK / TOPOL / OPLiŠTiLOVÁ / KARAFIÁT / BRABEC - Konec léta
Slavné album Vratislava Brabence a jeho přátel z roku 1995 vyšlo poprvé na vinylu jako dvojalbum. Autorský projekt saxofonisty The Plastic People Of The Universe vznikl v roce 1995. Vráťa tehdy přijel z kanadského exilu, ihned vydal sbírku svých textů a chtěl realizovat také hudební album. V Kanadě se seznámil s kytaristou Joe Karafiátem (Joe Carnation, Plastic People) a s Janem Komárkem, divadelním choreografem a režisérem, který založil v Torontu divadlo Sound Image Theatre. Soubor pro realizaci vznikl během několika dnů – k výše jmenovaným přibyli bubeník Plastic People Jan Brabec, Filip Topol z Psích vojáků s klávesami a Petra Oplištilová na cello. Po dvou jamovacích zkouškách se sestava odebrala do studia a během několika dnů vznikla nadočekávání dobrá nahrávka. Brabenec ji opatřil texty a svým nezaměnitelným hlasem a ještě než album vyšlo, odjel zpět do Toronta.
Po vydání píše z Kanady: „Vyšlo to dobře! Možná bych dnes některé věci předělal nebo udělal jinak, ale po bitvě je každej generál… konečně jsem se odpoutal od tý tzv. „legendy“, i když tam někdo může slyšet to proklatý dědictví starejch PPU.“
Po 26 letech vychází Konec léta jako 2LP. K původním skladbám přibyla jedna navíc: jmenuje se Praha a nahrál ji Joe Karafiát ve svém domácím studiu v Kanadě už v roce 1985. Přimíchal tehdy do své fantazie kytar a automatických bicích Brabencův saxofon tak, že zní melancholicky i zlověstně s gradujícím napětím, které se náhle s koncem skladby hroutí a umírá. Praha jakoby svou náladou předznamenala Konec léta, který přišel o deset let později. Rozkládací obal reedice je vybaven texty v češtině i angličtině a sleevenotem, každá strana LP má svou originální etiketu.
BAD BEEF HAT - Uzdravením k zešílení
Volné hudební sdružení Bad Beef Hat bylo ojedinělou formací, která v tuzemsku reflektovala tvorbu amerického avantgardního umělce Don Van Vlieta známého pod uměleckým jménem Captain Beefheart (1941-2010). V kapele hráli členové skupin Psí vojáci, Ženy, Plastic People, OZW, Terra Ignota, M.I.O.S., MCH Band a dalších, jako spíkři se střídali Radomil Uhlíř (Dvouletá fáma) a Martin Záchod Choura (Ženy). Hudba nebyla nijak složitá, téma přinesl autor na zkoušku a kolektivně bylo pak dotvořeno. Přesto vzniklo několik silných věcí jako třeba Král ve žlutém hávu nebo Švejkovskýho bloues. Vedle toho kapela produkovala i čistě happeningové záležitosti. V Bad Beef Hat se střídalo zhruba 15-20 lidí, dnes už to nespočítá ani sám zakladatel Zdeněk Hmyzák Novák. Jisté je, že na koncertech, kterých bylo v letech 1989-1990 kolem dvaceti (včetně jednoho výjezdu do Holandska), měla skupina velmi bytelný zvuk - několik kytar, několik saxofonů, trubka, rytmika podpořená perkusemi, a v neposlední řadě Hmyzákův chraplavý zpěv a různé frkačky a troubítka. A aby bylo i na co koukat, vystupoval pan Hmyzák v osobitém kroji, který sestával z velkých hokejistických trenýrek, gumové vesty, někdy i holínek, ale především z funebráckého klobouku opatřeného zlatými křidélky, která se pohybovala podle toho, jak zpěvák tahal za provázek skrytý pod kabátcem! Album je sestaveno s živých nahrávek a vyšlo v limitované edici 300 kusů barevného vinylu.
TELEX - Punk Radio (Best Of)
TELEX se původně jmenoval Novodur a vznikl ve Strakonicích. Chlapíci, kteří řezali do kytar a křičeli, co všechno je štve, nehleděli na punkovou módu kohoutů, čír a řetězů. Na první pohled více máničky než pankáči, spolehlivě překvapovali hustým nářezem čistokrevného punku první generace. Poté, co StB ukončila činnost Novoduru, přejmenovala se parta na Telex a jela dál. Texty ještě zhoustly, prvotní epigonství Sex Pistols a Exploited se přerodilo do vlastních nápadů a nabyté muzikantské zručnosti. Kolem roku 1989 už měl Telex solidní popularitu po celé republice, a protože StB měla úplně jiné starosti, kapela přežila i do nové doby. Po příznivcích kolovala demonahrávka Řeznickej krám, skupina však v první polovině 90. let některé věci z tohoto syrového demáče nahrála v českobudějovickém rohlasovém studiu znovu a doplnila je dalšími veselými kousky. Vzniklo album Punk Radio, které bylo vyhledávaným artiklem v době rozjíždějícího se kapitalismu. Punk Radio je nyní dostupné na CD i LP s krásně zpracovaným vniřním obalem.
N.V.Ú. - 14 dní
Menší města za totáče fakt nebyla pěkná. Nejen vzhledově, ale také tím, že se tu nic nedělo. Někteří mladí zoufalci tedy brali věci do svých rukou. V polovině 80. let se na novobydžovsku objevila nejprve skupina Manichinace, která se zakrátko změnila v Kmitací Adaptér. Po dvou letech provozu se Adaptér změnil na N.V.Ú. (Nepřichází v úvahu). To bylo v roce 1988, N.V.Ú. začali hrát hustěji a na nic se nikoho neptali. Samozřejmě se rychle rozkřiklo, že tady je kapela, která se s tím nemaže, občas někde zahraje, a jejíž energii stojí za to absorbovat. N.V.Ú. vede od počátku Štěpán Málek, zpěvák a výtvarník, dnes známý především ve světě soch, obrazů a grafiky. Základní posaz skupiny tvořil na albu 14 dní ještě sólový kytarista Van Lahven a bubeník Eros, rytmický kytarista Lišoun a basista Sodovkář, ačkoli se poslední dvě nástrojové pozice později proměňovaly. Kapela se z počátku nevymezovala vizuálně punkově, ale s punkem je spojovala snaha hrát zběsilou muziku s otevřenými texty. Album 14 dní je prvním studiovým výtvorem N.V.Ú., kterému předcházely dva slavné demáče, a vyšlo na jaře 1994 na CD a kazetě. Obsahovalo patnáct skladeb, z nichž byly pro aktuální vydání na vinylu tři vynechány a nahrávka byla jemně remasterována. Původní obal s užitím grafiky Štěpána Málka byl pro LP upraven. LP obsahuje vnitřní obal s texty a fotem. Za zmínku stojí zvuk kapely, ne nepodobný skupině OZW. N.V.Ú. se totiž s OZW setkali naživo a byli jejich hustým rachotem nadšeni!
ŠANOV 1 - Acid Mouse + Stejný krysy jako kdysi
Acid Mouse patří ke stěžejním albům teplických punkýšů Šanov 1. Původně vyšlo v roce 2002 na CD, nyní se poprvé objevuje na LP! Šanov 1 je patrně nejdéle hrající punkovou kapelou u nás. Vznikl v roce 1987 jako ortodoxně punkové seskupení a svůj styl neopustil dodnes. Album Acid Mouse znamenalo comeback skupiny po sedmileté odmlce. Kapela tu hraje citelně razantněji než kdysi s přesahy do tvrdších žánrů a ve dvou písních koketuje s tehdy novými hudebnímu technologiemi prostřednictvím hostujícího Moimira Papalescu.
Šanov 1 pocházejí z Teplic a dali si název podle místní vilové čtvrti, které se za první republiky říkalo Malá Paříž. K původní sestavě se po roce připojil Radovan Šantrůček, který je dodnes duší i motorem kapely. Jeho melodie, texty i vokál jsou pro kapelu charakteristické. Přes časté personální změny a všechny módní vlny drží Šanov stále hrdě vztyčenou punkovou vlajku. Na vinylu je nyní k mání i jejich album Stejný krysy jako kdysi z roku 2004. LP jsou vybavena vsádkou s texty a fotografiemi.
Další info a prodej včetně titulů dalších labelů nawww.blackpoint.cz
Brněnská legenda československého progresivního rocku letos slaví 55 let od svého vzniku v roce 1968 pod názvem Progress Organization.
Hlavní narozeninové koncerty:
20. března Lucerna Music Bar, Praha
22. března KC Semilasso, Brno
14. dubna Garage, Ostrava
V repertoáru můžeme čekat ukázky z nejranější tvorby, narozeninový playlist bude zohledněn i na ostatních klubových koncertech v průběhu roku. Po čtyřech letech od vydání koncepčního alba Tulák po hvězdách už pětice také pracuje na jeho následovníku a něco nového pravděpodobně zazní i na výročních koncertech. Stabilní sestavu kepely dnes tvoří Pavel Váně (kytara, zpěv), Zdeněk Kluka (bicí, zpěv), Roman Dragoun (klávesy, zpěv) a Miloš Morávek (kytara), na baskytaru bude na většině koncertů hrát Dalibor Dunovský (ze sestavy Progres / Pokrok), na některých se objeví i zakládající člen Progress Organization, baskytarista a zpěvák Emanuel Sideridis.
Zde můžete číst můj obsáhlý článek k 45 letům Progres 2
Na podzim roku 2022 uběhne neuvěřitelných 50 let od vydání kultovního alba Kuře v hodinkách, bez nadsázky jedné z nejvýznamnějších nahrávek československého rocku. Toto půlstoleté výročí oslaví mateřská a legendární kapela Flamengo v současné sestavě pod názvem Flamengo Reunion Session, opírající se o dvojici původních členů Pavla Fořta (kytara) a Vladimíra„Gumu“ Kulhánka (baskytara), kteří oba pamatují zlatou éru Flamenga. Doplní je Jan Holeček (Hammond B3, zpěv), Jiří „Zelí“ Zelenka (bicí, vokály) a Vladimír Boryš Secký (saxofon a příčná flétna).
Kapela připravila Kuřeti a všem jeho fanouškům k velkému jubileu krom koncertů i krásný dárek v podobě živého alba Live, které vychází stejně jako v roce 1972 původní LP na značce Supraphon. Skladby z Kuřete se nikdy nedočkaly živého provedení ve svých českých verzích s texty Josefa Kainara, jelikož se původní Flamengo rozpadlo dříve, než album vyšlo. I proto s padesátiletým odstupem kapela tyto klenoty oživuje. Program narozeninového večera v pražském Lucerna Music Baru bude pestrý. Návštěvníci se mohou těšit na významné hosty, jimiž jsou Marek Eben, Peter Lipa, Olin Nejezchleba, Pavel Skála a Michal „Kolouch“ Daněk. Během večera bude také pokřtěno zmíněné živé album, přičemž jméno kmotra je malým překvapením. Kuře v hodinkách pak zahraje Flamengo Reunion Session v celé jeho kráse.
THE BLUE EFFECT :: Slunečný hrob / I've Got My Mojo Working (first single, 1969)
Slunečný hrob by Vladimír Mišík (music) and Jiří Smetana (lyrics) became group's biggest hit after it was used in 1999 retro movie Pelíšky. B-side is classic McKinley Morganfield blues tune's inspired rendition. Radim Hladík's guitar artistry is aleady evident here.
THE BLUE EFFECT :: First EP, 1969
Four bluesy and hippy songs in English and Czech. Line-up is Vladimír Mišík - vocals, harmonica Radim Hladík - guitar, Jiří Kozel - bass, Vlado Čech - drums, Miloš Svoboda - guitar and vocals.
THE BLUE EFFECT :: Meditace, 1970
Epic first side in Czech with both prog and humourous bits. Second side in English is very solid pronounciation to first EP. Mišík, Hladík, Kozel and Čech with additional choir, brass and strings on some tracks.
BLUE EFFECT + JAZZ Q PRAGUE :: Coniunctio, 1970
Experimental collision between rock trio (Hladík, Kozel, Čech) and freejazz group with flute player and saxophonist Jiří Stivín dominating. All instrumental. Some parts sounds like Soft Machine circa Fourth, with added instrumentalists.
Another crossing of rock quartet (Radim Hladík, Jiří Kozel, Vlado Čech, Lešek Semelka - piano and organ) with rich possibilities of Czechoslovak Radio Jazz Orchestra. All instrumental, although some tracks were played with lyrics in concert.
Starbright! Great conjunction of rock quartet with lovely personalities of Radim Hladík (g), Lešek Semelka (voc, keys), Josef Kůstka (bg, voc) and Vlado Čech (ds) plus Czechoslovak Radio Jazz Orchestra under direction of Kamil Hála. Great lyrics, penned by Czech poets Pavel Vrba and Boris Janíček, were straightened with mighty Josef Kuhn male chorus in moments.
THE BLUE EFFECT :: A Benefit of Radim Hladík, 1975
Instrumental album created for export issues, later reissued for Czechoslovakia under teethless title Modrý Efekt & Radim Hladík. Same line-up as on previous album. Excelent versions of songs performed in concert with vocals, great interplay with guests Jiří Stivín (alto sax, flute) and Martin Kratochvíl (electric piano). Phenomenal short track Čajovna (aka Tearoom), which became group's trademark tune.
M EFEKT :: Svitanie, 1977
After Lešek Semelka and Josef Kůstka demission, Moravian Oldřich Veselý (voc, keys) of Synkopy 61 and Slovak Fedor Frešo (bg) of Collegium Musicum and Fermata came into picture. From Slovak label Opus, there was rule to sing in Slovak or English. They adapted Czech/Moravian/Slovak folk song Ej padá, padá rosenka, which became one of the highlights of group's repertoire. There are also two jazz-rockish instrumantals and epic second side title song created on purpose, with Jaroslav Hutka's lyrics in Slovak. Very good album.
M.EFEKT :: Svět hledačů, 1979
This is probably band's peak. After Frešo left to play again with Collegium Musicum and Fermáta, Lešek Semelka returned and played bass parts on moog. With Oldřich Veselý still in band, there are two sympathetical singers to sing in both duets and solos. Five long art rock compositions by Hladík, Veselý and Semelka with lyrics by Pavel Vrba and Jaroslav Hutka. Group interlay at its very high.
M.EFEKT :: 33, 1981
Final album of first group's era was recorded in trio: Radim Hladík - guitars, Lešek Semelka - vocals and synths, Vlado Čech - drums. Four compositions with lyrics by Pavel Vrba are not as strong as these on their precedessor, but still include top notch playing.
S Paulem Kowaczem o Red Baron Bandu, Doupěti a dalších projektech
Ve studiu Doupě dokončuje své páté studiové album Last Chance pražský Red Baron Band. Doupě ovšem není jen studio, ale i zatím víceméně soukromý koncertní prostor, kde hráli a hrají nejen legendy domácí scény (Guma Kulhánek, Luboš Andršt, Michal Pavlíček, Emil Viklický) ale i osobnosti světové rockové a jazzové historie (John Scofield, Darryl Jones z Rolling Stones, Leo Lyons z Ten Years After). Red Baron Band vydává studiové album po dlouhých 10 letech, proto jsem se sešel v Doupěti k rozhovoru s Paulem Kowaczem, kytaristou, skladatelem a vůbec duší kapely, který od počátku drží vlajku souboru společně s bubeníkem Radkem Horníkem.
Vznik a diskografie Red Baron Bandu
Pavle, jak jste se poznali s Radkem Horníkem?
Bylo to v roce 1993 na koncertě kapely Freeway Jam a představil nás Honza Holeček. Tam jsme se naťukli, že máme stejnej vkus na muziku. Radek mi řekl, že je bubeník, což mě zaujalo, ale vzápětí mi sdělil že hraje asi jen 6 měsíců, tak mě to zas přestalo zajímat. Jenže jsme se potkali na dalším koncertě a já se dozvěděl, že chodí na lekce k Paulu Schenzerovi z Freeway Jam. Tak jsme si řekli, že si zkusíme někde zahrát. To se podařilo ve zkušebně vedle tehdejšího Borátu v prosinci 1993 a zjistili jsme že to bude fungovat. Od tý doby spolu hrajeme. Začali jsme dělat vlastní písničky a sem tam i něco převzatýho.
Ty jsi chodil do Lidové školy umění, nebo jiné umělecké školy?
Já jsem chodil od 14 do lidušky, ale dali mě na basu místo na kytaru, takže jsem tam přestal asi po třičtvrtěroce chodit, ani tu basu jsem si nepořídil. Doma jsem hrál na kytaru a pozdějc jsem ještě chodil soukromě na zobcovou flétnu ke starší profesorce od nás z domu, která mi dala základní nalejvárnu z hudební teorie. Nicméně jsem se nejvíc naučil hraním v kapelách a samostudiem.
Za tu dobu co existujete jste natočili 4 studiové desky. Na každé byla trochu jiná sestava. Mohl bys ke každé něco krátce říct?
První desku jsme natočili za 9 dní na přelomu let 1999 a 2000. Hostoval na ní saxofonista Pieter Van Houte z Holandska, základní sestava je na prvních dvou deskách stejná, tedy já, Radek, Mechy na basu a Honza Holeček, zpěv a další nástroje. The First Album víc zachycuje náš tehdejší hard rock, jak jsme ho hráli naživo, není tam tolik dohrávek. Zároveň jsou tam akustické skladby, které jsou vlastně na každé desce, protože mě vždycky bavilo psát akustické songy. Takže první deska je hodně hardrocková, a ta druhá, In The Light, původně taky byla, než přišel Honza s nápadem, že tam přidáme dechovou sekci. Tím se to posunulo někam jinam, je to takovej hard rock s jazzrockovejma prvkama. Jak jsme byli už podruhý ve studiu, tak jsme víc experimentovali, jsou tam ve dvou skladbách i smyčce a jako hosté Zuzana Michnová a Emil Viklický na moog. Takže nám trvalo i trochu dýl to natočit.
Potom odešel Honza Holeček a třetí desku Music Must Change jsme začali natáčet asi po roce, co s námi zpíval Mirek Jech. Bylo to zase víc o tom, jak ta kapela hrála naživo, v jedné skladbě je hostem Radek Krampl na vibrafon. Na třetí desce se taky změnil směr textů, není na ní ani jedna píseň o lásce. Je tam třeba skladba Brother věnovaná mámu bratrovi, který umřel na následky povodní v roce 2002.
Na čtyřce Reflections není žádný host, ale do kapely přibyl Mikuláš Čimbura na hammondky a další klávesy a místo Mechyho přišel na basu Jirka G. Rubeš. Je to zase víc hardrocková deska, i když je tam podle mě i pár progrockových prvků jako třeba skladba 11-minutová Where the sun goes down která byla původně závěrečnou písní plánované rockové opery. Poprvé jsme tam použili taky Mellotron, vzácný klávesový nástroj z 60. let. Opět žádné milostné texty, za zmínku stojí například slova písně Glass Head o chlápkovi se skleněnou hlavou, který se hrozně diví jak je možný, že všichni vědí co si opravdu myslí a načapají ho při každé lži.
Další, živé CD/DVD Live In Prague (které se dostalo na páté místo v hitparádě kanadského rádia CKCU) vzniklo na koncertě k 20. výročí Red Baron Bandu v Akropoli roku 2014. Mezitím, vlastně hned po vydání Reflections, odešli Mirek Jech i Jirka Rubeš, který se ale později do kapely vrátil. Mikuláš Čimbura RBB opustil asi 3 roky po tom, co nastoupila zpěvačka Monika Infernalis. Když se na to období s ní dívám zpětně, Monika bohužel nikdy neměla takovej tah na branku, aby se něco dodělalo.
V létě 2018 jsme našli přes konkurs Mariku Postlerovou a teď musím s odstupem říct, že to byla velmi šťastná volba. Marika má úplně jinou pracovní morálku, je v tom muzikantství velmi poctivá. Hraje i na klávesy, takže na nové desce nahrála některé party na Hammondy nebo Rhodes piano, je schopná mi pomáhat s aranžováním zpěvových linek a navíc je zdatná i v procesu nahrávání,takže mi pomáhala s obsluhou nahrávacího programu, dělala editace a tak. Vyklubala se z ní skvělá zpěvačka s přidanou hodnotou :)
Vznik a natáčení nového alba
Jaká je tedy historie vzniku nové desky?
My jsme už v únoru 2017 začali anoncovat přípravu nového alba. Ještě s Monikou jsme začali ve zkušebně točit demáče a o rok později byl domluvený termín ve studiu Sono. Monika ovšem 14 dní před nástupem do studia oznámila, že s hudbou úplně končí. Takže svojí poslední šanci nevyužila, my jsme zrušili rezervaci ve studiu a ona nejspíš sedí v nějakým tichým pokoji.
Pak byla nějaká prodleva, než jsme na inzerát našli Mariku. Začali jsme dávat dohromady repertoár a po dvou zkouškách jsme odehráli první koncert. Když se to trochu usadilo a začali jsme si být jistý, že to funguje, pustili jsme se do přípravy k natáčení. Z toho původního záměru zbylo 9 z 10 skladeb a nově jsem připsal píseň Silent Room. Název Last Chance jsme měli vymyšlenej už v tom roce 2017 s tím, že jsme říkali, že je to pro nás všechny taková poslední šance udělat pořádnou desku, za kterou si budem stát. Nakonec všechno špatný je pro něco dobrý, takže teď když jsme začali natáčet až v roce 2019 slyším, že ten odstup nahrávce celkově pomohl, že jsme tam hodně věcí aranžersky ještě vyladili.
Ten časový odstup je hodně velký...
Vlastně to už teď bude od vydání Reflections 10 let, a já bych řek že energie neubylo, přibyl nějakej nadhled a muzikantská zručnost, takže fanoušci co znají Red Baron určitě nebudou zklamaní.
Tys vlastně začal během té doby mít dost vedlejších projektů.
To všechno vzniklo tak, že kapela byla částečně nefunkční, bylo hodně období, kdy něco nefungovalo. A bylo to čistě lidským faktorem, někteří členové, kteří už v kapele nejsou, to prostě nebrali vážně. Tehdy jsem se začal potkávat se zpěvákem Brynnem Stephensem a on si chtěl zahrát, tak jsme začali dělat covery ve dvou. Pro mě to nebylo náročný na zkoušení a jednoduchý to bylo i na domlouvání hraní, protože dva lidi s akustickou kytarou a foukací harmonikou se vejdou všude, a taky je pořadatel líp zaplatí. Kolikrát se to hodilo i jako předskakování před kamarády. Pak bylo období, kdy RBB vůbec nehráli, Monika odjela na Island a já jsem nechtěl, aby se kapela úplně rozpadla, takže jsem navrhnul klukům, že uděláme s Brynnem kapelu, kde budeme hrát elektricky převzatý věci a budeme se udržovat v činnosti. Chvíli se to jmenovalo Kowacz-Stephens Band a nakonec jsme to přejmenovali na Revolver 66. Hráváme ve čtyřech až pěti, tedy rytmika z RBB,Brynn a Kačka Petráňová.
KuHoRaKo (tedy Kulhánek / Holeček / Razím / Kowacz) přišlo až potom?
To bylo předtím, když RBB ještě normálně fungoval a já jsem dostal nabídku zahrát si s Gumou Kulhánkem a Pavlem Razímem, kterou jsem nedomít. Původně to byla jednorázová věc, ale po prvním koncertu v Německu Guma navrhnul, že to můžeme zopakovat. Tahle parta vydržela asi dva a půl roku. Název vymyslel Olin Nejezchleba a říkal, že to zní jak nějaký indiánský slovo :-).
Dostáváme se k tvé současné práci v Doupěti, kde děláš vlastně zvukového a hudebního režiséra.
Já jsem pracoval v prodejně hudebních nástrojů, jak to často kytaristi dělaj. Tam jsem se seznámil s bubeníkem Petrem Chmelou. Viděl nás s Brynnem jako duo a chtěl si s námi zahrát. Po čase se přidal i Jirka Rubeš na basu a zpěvačka a klávesistka Kačka Hladůvka Petráňová. Kapela dostala název 333. Protože v začátku neměla kde zkoušet, vybudoval Petr Doupě, později z původní myšlenky mít zkušebnu vzniknul řekl bych kultovní klub. Po vydání vinylového alba 333 Live!, které se natáčelo tady v Doupěti, se sestava rozšířila na deset muzikantů. Hrajeme covery 60-70. let, blues i některé jazzové standardy a z koncertů, které tady v klubu zažívám, mají trojky vždycky největší ohlas. Díky 333 jsem si zahrál například s Michalem Pavlíčkem, Janou Kratochvílovou nebo Leo Lyonsem a Joe Goshem z Ten Years After. Mimo 333 se v Doupěti nejvíc věnuju nahrávání a míchání koncertů pro rozhlasové a televizní pořady nebo pro interní potřeby.
Věci z nové desky hrajete všechny i naživo?
Hrajeme je všechny a poslední dobou děláme i akustický blok, protože se nám to zalíbilo.
Jak moc si na desce užijou milovníci hammondek?
Zatím jsou ve třech skladbách z deseti, možná budou ještě v jedné, to je zatím otázkou vývoje. Jsou tam, kde jsme cejtili, že by měly bejt, nechtěli jsme je cpát všude za každou cenu. Kdybysme měli stálýho hráče na hammondy, tak by to asi bylo jinak. Na desce jsou ale i jiné klávesy jako elektrické piano Rhodes, syntezátor Korg M20 nebo Clavinet.
Tys vlastně říkal, že jsi mluvil s varhaníkem z Atomic Rooster, že by vám tam něco nahrál. Jak to dopadalo?
On mi nejdřív sám nabídnul, že nám na desku nahraje varhany a když jsem mu napsal tak nepřišla vůbec žádná reakce, ani jako sorry kluci, já na to nemám čas. Pak jsem chytil takovou drzou náladu a řek jsem si, že zkusím napsat ještě dalším dobrejm varhaníkům. Poslal jsem maily Donu Aireymu, Rickovi Wakemanovi, John Paul Jonesovi, Paul McCartneymu a Marku Steinovi z Vanilla Fudge :-). Přišly dvě odpovědi, od Marka Steina a Ricka Wakemana, ve smyslu že nám přejou hodně štěstí s novou deskou ale v rámci vytížení se projektu nemůžou zúčastnint. To se samozřejmě dalo čekat, ale byla to sranda, když mi v mailové schránce přistála zpráva z adresy Rick Wakeman. Nám šlo zásadně o skladbu Have You Ever Been, a pak jsme zjistili že největší Jon Lord mezi námi je Marika, když sešlápla pedál na podlahu a nahrála všechny doprovodné party na Hammondy v téhle skladbě a znělo to skvěle.Já jsem tam pak přidal kratší sólo.
Tak to byste takhle mohli mít hammondářku...
No, Mariku by to asi i bavilo, kdyby nebyl problém, že máme zkušebnu v prvním patře a Hammondyváží 200 kilo. Na desce ale hraje i na Hohner Clavinet a Rhodes piano a tak není vyloučeno, že Marika bude někdy i na koncertech hrát na klávesy.
Jaký jsi na desce použil kytary?
Akustický kytary jsem použil asi 15 let starý Fender Mini Jumbo a Gibsonze začátku 70. let. Elektrický kytary jsou dva Gibsony SG, jeden z roku 65 a druhej 70-72, to nevím přesně, potom Fender Telecaster z roku 73 a na sólo ve skladbě Without You jsem použil Custom Shop Fender Stratocaster, kterej ja tady ve studiu. Pak jsem vlastně použil i svůj černej Ibanez Les Paul, kterej mám od začátku a někde Gibson Les Paul Custom z roku 75. Ale nejvíc partů jsem natočil na SG-čka. Většinou jsem točil přes starej Marshall PA 20 a na zakázku dělaný bedny se starými Celesion reproduktory, ty jsem měl čtyři a různě je kombinoval. Strata jsem zapojil přes kombo Fender Princeton 68 nebo přes lampovou Leslie 148.
Jirka měl několik různejch baskytar, Rickenbaker a několik starejch Ibanezů. Mikrofony jsme používali různý, základy jsme točili kompletně naživo a Marika nás tady z režie nahrávala a dávala nám pokyny...
Snímali jste všechno přes mikrofony, bicí a komba?
Přes mikrofony, ale ne jak se to dneska klasicky dělá. Měli jsme specifiký rozestavení mikrofonů u bicích, spíš prostorově než kontaktněa bylo jich 9. U kytary dva mikrofony blízko bedny, a Neumann u87 z dálky, na basu taky mikrofon u bedny plus linka, a z toho se pak vybíraly nejvhodnější kombinace. Pak jsou tam dohrávky - druhý kytary, třetí kytary atd. Ve skladbě Last Chance jsou různé zvukové efekty, skřípání dveří, tibetské mísy nebo broušení kosy. Marika nazpívala některý písničky třeba třikrát, a pak vybírala, v jaký pasáži se jí víc líbí výraz. Tady v Strange Spider točila třeba Rhodes piano a je tu i kytara přes Leslie... V Burning Now jsou kytary pozpátku a tak dál. Písničky na nové desce už fanoušci znají z koncertů, většinu jsme hráli už s Monikou, jako třeba Holy Water, ale snažili jsme se je na nahrávku udělat trochu jinak.Ve studiu máme hlavně možnost dosáhnout i zvukomalbu kterou naživo není možné realizovat. Koncerty mají zase jiné přednosti.
Podstatná je věc, že vy to chcete vydat v první řadě na vinylu.
Ano, bude mít výpravný otevírací obal od grafika Honzy Mouchy, který má už dvě významná zahraniční ocenění za svou práci. Vzniká na můj návrh který pak ještě kapela během mozkové bouře doladila a myslím, že určitě zaujme. Formátu LP desky jsme uzpůsobili i pořadí skladeb. Tedy každá strana má svůj otvírák a akustický song na konci.Samozřejmě bude desku doprovázet i nějaký videoklip.
Desku si budete vydávat sami?
Asi jo. Nebo má někdo zájem?
Otázka na závěr: Co tě inspiruje a oslovuje z domácí scény?
To je strašně těžká otázka. Jsou tady spřízněný kapely, kterýhrajou jinak než my, což je dobře. V ranku toho co děláme my je tu samozřejmě Honza Holeček s jeho projektama, pak třeba Cuprum, který jsou spíš takový progrockový. Je tady spousta dobrejch muzikantů.
Co se mi ale naopak nelíbí je, čím se prezentuje mainstream, co se tak obecně valí z rádií a televizí ve velkým. Čimž nechci říct, že tady nejsou rozhlasový nebo televizní pořady, kde dostanou prostor nějaký zajímavější party, ale ten mainstream mi přijde strašně obyčejnej a stejnej. Jsou to už takový klony svejch klonů. Samozřejmě že to není jen u nás, ale je smutný že je to takový šedivý nebarevný a pořád dokola. Přitom je tu strašná spousta talentovanejch muzikantů a kapel a nedostávaj ten prostor kterej si zaslouží. Ne všichni mají výdrž jako my, jak říká Honza Drchal, kytarista z Cuprum: Až skončí třetí světová válka, přežijou jen krysy a Red Baron Band J
Miloš Latislav, foto Milan Hašek a Mia Feres
---
Psáno pro Frontman.cz
Czechoslovak progressive rock group M.Efekt (also known as Blue Effect) captured live in Volyně, South Bohemia, on May 11, 1979. At their prime time, they were really willing to improvise, so tracks vary compared to studio versions.
Live in Volyně is reel to reel tape soundboard recording by Milan Princ, live on Czechoslovak TV is downloaded from YouTube video.
Mastered by Miloš Latislav.
Fresh album from legend of Czech progressive rock is titled Tulák po hvězdách and is lyrically based on Jack London novel The Star Rover. Stable line-up for years now included Pavel Váně (vocals, guitar), Miloš Morávek (guitar), Roman Dragoun (vocals, keyboards), Pavel Pelc (bass guitar, vocals) and Zdeněk Kluka (vocals, drums). Album is released on FT Records as digital download, CD and double vinyl, which also brings archive live recording from 1970.
American jazz giant, trumpeter, composer and bandleader profile in my radio programme from 2oo7.
Mostly heavy metal mix developed from idea of songs with marching rhythm. Tracks by Graham (Czech cover of Queen song), Judas Priest, Running Wild, Helloween, Metallica, Dream Theater, Turbo (Polish band), Uriah Heep, Fates Warning and more. Snippets of other performances inserted throughout.
Druhý ročník úspěšného pražského festivalu v Rigerových sadech. Letos je pro Vás připravená série tří koncertů a to 27.7., 24.8. a 8.9. Těšit se můžete na skupiny Red Baron Band, Silent Session, Cuprum, Paul Kowacz & 3 band a United Heads.
1, Hard rock dinosaurs in eyes and ears of many people for long years. But... listen to their tuned vocal polyharmonics, weird guitars, propelling bass and weaving organs! Listen to their Salisbury suite from album of the same name, released 1971!! And Ken Hensley's song lyrics !!!
Circle of Hands (Demons and Wizards, 1972)
2, As every good hard rock band, they are improvising at least in instrumental solos. But, in this case, not very often.
Oh! And they have a lot of album covers drawn by Roger Dean ;DDD ... Listen to my special compilation of 1970~78 Ken Hensley songs here.
1, They were surely pioneers in heavy metal genre, alongside oldest colleagues in service and fellow countrymen Black Sabbath. They did cover of Joan Baez's song Diamonds and Rust in 1977, through song Running Wild they gave name to 2nd generation heavy metal unit from Hamburg (a.o.), and their album British Steel defined New Wave of British Heavy Metal in 1980.
2, I think yes, mostly in guitar solo's codas.
3, Difficult question. In early years (mid & late 7o's) for sure.
1, In this case, David Coverdale's Whitesnake were always closer to tradition of blues, hard rock or heavy metal. In words and music too. Some of their early 8o's songs became major wordlwide hits, when David re-recorded them with new line-ups several years later.
2, David's singing is different from one performance to other. And guitar, organ, bass & drums solos!
3, Yes. But i must say, i strongly prefer { Coverdale~ (Dowd~) Paice~ (Powell~) Lord~ Murray~ Marsden~ Moody~ } combinations over later versions.
1, Their roots are in punk, as well as in early heavy metal. Their name was synonym for Margaret Thatcher, rather tan for medieval torture instrument. Their double (or recently triple) voiced guitar solos are almost unprecented. They were the first heavy metal band, whose album was palyed in its entirety on Czech radio 3 - Vltava, in Rytmus programme, and make strong impact, even if spoken introductions to The Number Of The Beast and The Prisoner songs were censored there and former song started in middle of the second verse.
2, Hm, tell me where. Maybe in song's codas - mela or mills, as Freeway Jam guys used to say.
3, Like hell.
Aces High (Powerslave, 1984)
MARiAN VARGA - May 29, Vagon club, Národní třída
Marian, Slovak music composer, improviser and keyboard player is undisputted master of middle-earth progressive circles.
A bit of prog, if you like. Red Baron Band will play at Futurum Music Bar on May 3rd, concert will be accomapnied with video screening. Current line up of this 70's-like prog / hard rock unit is Monika Infernalis - vocals, Pavel Kowacz - guitars, vocals, Mikuláš Čimbura - hammond organ, clavinet, mellotron, analog synths, Jarda Hynek - bass guitar, Radek Horník - drums. RBB draws inspiration from classic hard rock bands like Led Zeppelin, Deep Purple or Uriah Heep, as well as from some prog acts (listen to Song For Derek Shulman from their second album In The Light for example). They released four albums in between 2ooo-2o1o, last one is named Reflections. On some of them they invited guest players including saxophonist Jakub Doležal, pianist Emil Viklický (in his first appearance on moog after many years), singer Zuzana Michnová of Marsyas band or vibraphonist Radek Krampl. There will be another band Maria Scare in Fururum Music Bar.
